Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Problematický kontext Zemanova projevu v USA

Problematický kontext Zemanova projevu v USA

Projev prezidenta Miloše Zemana na konferenci Americko-izraelského výboru pro veřejné záležitosti (AIPAC) se při prvním pohledu jeví jako úspěch. Prezidentova jasná podpora pro Izrael, stejně jako jeho opakované výzvy ke koordinované mezinárodní vojenské akci proti Islámskému státu, mu přinesly bouřlivé ovace ze strany přítomných delegátů proizraelské lobbistické skupiny. A jelikož je hlavou českého státu, patřily i České republice, která je dlouhodobě vnímána jako jeden z nejvytrvalejších spojenců židovského státu.

Kontext Zemanova vystoupení je ale bohužel o poznání problematičtější. Konalo se za situace, kdy jak na setkání přítomný izraelský premiér Benjamin Netnajahu, tak organizace která jeho i Zemana pozvala coby řečníky, jsou v jakési válce slov s Bílým domem ohledně postojů Obamovy administrativy k některým otázkám na Středním východě, zejména k iránskému jadernému programu. Netanjahu i AIPAC požadují mnohem tvrdší přístup než ten, kterého chce diplomatickou cestou dosáhnout Obama.

Jedním z dopadů Zemanova vystoupení tedy bude, že český, údajně levicový prezident, který by měl teoreticky mít blíže k demokratické Obamově administrativě než k republikánům a americkým jestřábům, se nyní pevně zařadil do tábora amerických i zahraničních politiků, s nimiž je současný Bílý dům na kordy. 

Je samozřejmě možné opáčit, že Zeman byl tak jako tak na „černé listině“ Bílého domu už kvůli svým proruským postojům v krizi na východě Ukrajiny, takže si svým vystoupením na konferenci skupiny AIPAC nemohl už v očích Bílého domu o moc víc uškodit. Jenže jeho jestřábí rétorika v otázce boje s terorismem, zejména s IS, jakož i jeho silná podpora pro Izrael, ho bohužel neučiní ani spojencem republikánů, což by snad mohl být dobrý základ pro zlepšení vztahů mezi oběma zeměmi na prezidentské úrovni po amerických prezidentských volbách příští rok, pokud by je vyhrál republikánský kandidát.

Potíž je v tom, že Zemana kvůli jeho proruským postojům „nemusí“ ani prominentní američtí republikáni. Jejich neoficiální zahraničně-politický „mluvčí“, senátor John McCain, sice podporuje podobně jako Zeman vojenský zásah proti IS, ale zároveň je také pro dodávky amerických zbraní Ukrajině. Pro Putinovu politiku má rozhodně menší porozumění než Zeman, kterého v minulosti kvůli jeho sympatiím k Rusku tvrdě kritizoval.

V tomto kontextu zůstane Zemanovo vystoupení jen další sólovou akcí neřízené střely v českém prezidentském úřadu. Až odezní pěkné dojmy z ovací ve stoje, stane se opět zřejmým, že český prezident na mezinárodních fórech vybízí v rozporu s linií české vlády k rozsáhlé mezinárodní vojenské akci proti IS, aniž by jeho lidé nebo čeští diplomaté obecně budovali diplomatickými cestami pro jeho návrhy nezbytnou podporu.

S nikým koordinované výzvy českého prezidenta k útoku na IS mohou být ve světle jeho tolerance k ruské agresi na Ukrajině ve svých důsledcích navíc kontraproduktivní. I v USA jistě zazní otázka, zda Zeman jen neslouží jako jakýsi mluvčí Kremlu, který by velmi rád odvedl pozornost od svého počínání na Ukrajině k boji s terorismem v rámci nějaké nadnárodní aliance.

V našem domácím kontextu pak Zemanovo vystoupení opět nastoluje otázku, kdo vlastně formuluje českou zahraniční politiku. Zeman může samozřejmě argumentovat, že na konferenci AIPAC vystoupil jako soukromá osoba, ale tak jednoduché to v případě hlavy státu bohužel není. Funkce prezidenta není na zapínání a vypínání.

Jisté tak je, že i pro českou vládu, která se ve vztahu k Rusku snaží následovat linii Evropské unie a NATO, a která je k možné vojenské akci proti IS o dost skeptičtější než Zeman, přibouchl Zeman opět o něco více dveře k produktivním vztahům se současnou americkou administrativou. Ukazuje se, že nedávná schůzka nejvyšších ústavních činitelů ke koordinaci zahraniční politiky byla pro Zemana jen nezávazným popovídáním s vládními činiteli, kteří by podle ústavy měli být za zahraniční politiku odpovědní.

 Výsledkem je tedy nejenom další facka vládě v jejích snahách prezidenta držet v patřičných mezích, ale také další rozmlžení obrazu zahraniční politiky Česka u našich spojenců. Ti musí být naprosto zmateni nejen pokračující kakofonií hlasů v české zahraniční politice, ale také nedostatkem její ideové koherence. Pro levicové politiky v Evropě pak musí být úplnou záhadou, proč ČSSD podpořila, Zemana v druhém kole prezidentské volby s tím, že je to levicový politik.

Právo, 4.3.2015