Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Proč části levice vadí Zeman

Proč části levice vadí Zeman

Velké části voličů sociální demokracie nevadí sbližování mezi ČSSD a prezidentem Milošem Zemanem. Vidí ho jako levicového politika, který přispěl k odchodu zkompromitované pravicové vlády. Blok levicových sil pod jeho záštitou by podle nich mohl přispět k nápravě škod, které pravice napáchala.

Mnohým levicovým voličům také podle průzkumů nevadí, že se Zeman příliš nezdržuje „idiotskými“ zvyklostmi parlamentarismu.  Jistě též souhlasí s některými komentátory, kteří tvrdí, že v našich podmínkách je luxus lkát nad zdánlivě promarněnou šancí modernizovat ČSSD.

Politiky z okolí Michala Haška, jakož i hejtmany, kteří spolu s Haškem trvali na podpoře ČSSD pro prezidentskou vládu vedenou  Jiřím Rusnokem, prý netřeba hned častovat rádoby hanlivými přívlastky, jako jsou „pragmatici“ . Spojení s Rusnokovou vládou, potažmo Zemanem, je prý výhodné.

Zdravě „pragmaticky“, a nikoliv jen oportunisticky, se podle některých komentátorů zachovali i předseda ČSSD Bohuslav Sobotka a jeho spojenci, kteří nakonec Zemanovu vládu, jmenovanou v rozporu s pravidly demokratické hry, podpořili. I to byl prý výhodný taktický manévr, který nakonec pomohl vyvolat předčasné volby, což může Sobotkovo křídlo ještě zachránit..

Argumenty jsou to zdánlivě logické, přesto ale nebude část středových, liberálně levicových a obecně mladších voličů ČSSD volit, právě kvůli jejímu sílícímu spojení se Zemanem. Proč?

Zeman už od svého zvolení vykazuje autoritářské tendence. Dosud měl za sebou coby „prezidentskou“ jen malou neparlamentní SPOZ, takže kromě „tvořivého“ ohýbání ústavy měl omezené možnosti. I tak už stačil destabilizovat ústavní systém. S největší českou stranou v zádech by měl při případném spojenectví s KSČM k dispozici legislativní i vládní mašinérii, která může zásadně změnit poměry u nás, včetně těch ústavních.

I když ponecháme stranou pro mnohé možná jalové diskuze o modernizaci ČSSD, část levicových voličů prostě nebude chtít riskovat, že za současného stavu může být jejich hlas pro ČSSD ve skutečnosti hlasem pro nějaký typ „osvíceného“ autoritářství z dílny prezidenta a jeho nejbližšího okolí. A obecně pak, navzdory proevpropské rétorice, pro nacionalistický populismus, v němž si Zeman notuje se svým předchůdcem.

Ohlédnutí za Zemanovým působením ve funkci premiéra sice naznačuje, že jeho vláda „silné ruky“, jištěná opoziční smlouvou, vyřešila řadu nahromaděných problémů, po čemž se volá i dnes. Zemanův deklarovaný boj s klientelismem v podobě „akce čisté ruce“  ale naopak trval jen do podepsání opoziční smlouvy.  Jsme v Česku, kde  nástup mocného hradního bloku, střídajícího zkorumpovanou pravici, nemusí vůbec znamenat nástup nových idejí, ale jen naplnění hesla „příležitost dělá zloděje“.

 Toto vše bude část levicových voličů zvažovat. Pokud je ČSSD nedokáže přesvědčit, že jejich hlasy pro ČSSD nejsou zároveň hlasy pro Zemana a jeho SPOZ, budou hledat jiné politické útočiště.

Právo, 15.8.2013