Velké části
voličů sociální demokracie nevadí sbližování mezi ČSSD a prezidentem Milošem
Zemanem. Vidí ho jako levicového politika, který přispěl k odchodu
zkompromitované pravicové vlády. Blok levicových sil pod jeho záštitou by podle
nich mohl přispět k nápravě škod, které pravice napáchala.
Mnohým levicovým
voličům také podle průzkumů nevadí, že se Zeman příliš nezdržuje „idiotskými“
zvyklostmi parlamentarismu. Jistě též souhlasí
s některými komentátory, kteří tvrdí, že v našich podmínkách je luxus
lkát nad zdánlivě promarněnou šancí modernizovat ČSSD.
Politiky
z okolí Michala Haška, jakož i hejtmany, kteří spolu s Haškem trvali na
podpoře ČSSD pro prezidentskou vládu vedenou Jiřím Rusnokem, prý netřeba hned častovat
rádoby hanlivými přívlastky, jako jsou „pragmatici“ . Spojení s Rusnokovou
vládou, potažmo Zemanem, je prý výhodné.
Zdravě „pragmaticky“,
a nikoliv jen oportunisticky, se podle některých komentátorů zachovali i předseda
ČSSD Bohuslav Sobotka a jeho spojenci, kteří nakonec Zemanovu vládu, jmenovanou
v rozporu s pravidly demokratické hry, podpořili. I to byl prý výhodný taktický
manévr, který nakonec pomohl vyvolat předčasné volby, což může Sobotkovo křídlo
ještě zachránit..
Argumenty
jsou to zdánlivě logické, přesto ale nebude část středových, liberálně
levicových a obecně mladších voličů ČSSD volit, právě kvůli jejímu sílícímu spojení
se Zemanem. Proč?
Zeman už od
svého zvolení vykazuje autoritářské tendence. Dosud měl za sebou coby
„prezidentskou“ jen malou neparlamentní SPOZ, takže kromě „tvořivého“ ohýbání
ústavy měl omezené možnosti. I tak už stačil destabilizovat ústavní systém. S největší
českou stranou v zádech by měl při případném spojenectví s KSČM k dispozici
legislativní i vládní mašinérii, která může zásadně změnit poměry u nás, včetně
těch ústavních.
I když
ponecháme stranou pro mnohé možná jalové diskuze o modernizaci ČSSD, část
levicových voličů prostě nebude chtít riskovat, že za současného stavu může být
jejich hlas pro ČSSD ve skutečnosti hlasem pro nějaký typ „osvíceného“ autoritářství
z dílny prezidenta a jeho nejbližšího okolí. A obecně pak, navzdory
proevpropské rétorice, pro nacionalistický populismus, v němž si Zeman
notuje se svým předchůdcem.
Ohlédnutí za
Zemanovým působením ve funkci premiéra sice naznačuje, že jeho vláda „silné
ruky“, jištěná opoziční smlouvou, vyřešila řadu nahromaděných problémů, po čemž
se volá i dnes. Zemanův deklarovaný boj s klientelismem v podobě
„akce čisté ruce“ ale naopak trval jen
do podepsání opoziční smlouvy. Jsme v Česku,
kde nástup mocného hradního bloku,
střídajícího zkorumpovanou pravici, nemusí vůbec znamenat nástup nových idejí,
ale jen naplnění hesla „příležitost dělá zloděje“.
Toto vše bude
část levicových voličů zvažovat. Pokud je ČSSD nedokáže přesvědčit, že jejich
hlasy pro ČSSD nejsou zároveň hlasy pro Zemana a jeho SPOZ, budou hledat jiné
politické útočiště.
Právo, 15.8.2013