Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Proč je ČSSD nemoderní

Proč je ČSSD nemoderní

Sociolog a nově zvolený europoslanec za ČSSD Jan Keller se v reakci na tvrzení některých politologů, že nízká účast voličů ČSSD v eurovolbách je důsledkem jejich jisté „nemodernosti“, ve svém textu „Nemoderní voliči“ (Právo, 3.6.2014) táže, co je na postojích voličů ČSSD vlastně nemoderního.

Dospívá k tomu, že čeští voliči, a docela jistě pak voliči sociální demokracie, se nijak výrazně neliší od voličů na západ o nás. Ve Francii a Velké Británii, které by někteří politologové rádi vydávali za vzor, voliči většinově volili pro nacionalistické strany.

Pokusme se na otázky i závěry Kellera bez veškeré ironie odpovědět.

Tak především, ačkoliv demokratická levice v západních zemích ne všude ve střetu s nacionalisty--využívajících zejména nemalých (s námi nesrovnatelných) problémů s přistěhovalectvím--uspěla, je to vesměs levice, která má budoucnost. Zaměřuje se totiž kromě obrany lidí v sociálně tíživých podmínkách i na středostavovské, vzdělanější vrstvy z velkých měst a mladší voliče.

Cílovou voličskou skupinou ČSSD je dlouhodobě postarší „mamka“ a „taťka“ z malých měst a sociálně slabší jedinci ze sociálně postižených oblastí. Abychom zmírnili případné rozhořčení, je nutné předeslat, že tato charakteristika je prosta veškeré ironie. I tito lidé nepochybně potřebují svoje politické zastoupení.

Tato cílová skupina—opět bez jakékoliv ironie—je ovšem u nás bytostným ztělesněním postkomunismu. Je většinově rozhořčená z procesu transformace, demokracii chápe spíše jen instrumentálně, a bojí se světa za českými hranicemi.

Je to navíc voličská skupina velmi nestabilní. Její levý okraj se rozhoduje mezi ČSSD a komunisty, mnozí ostatní přecházejí při první příležitosti k populistickým subjektům, jako je ANO, nebo jako byly Věci veřejné. Kdyby se u nás zjevil politický úkaz, jako je Národní fronta Marine Le Pen, která nabízí bezpečí národního státu bez neoliberálních pouček, možná by se ČSSD nestačila divit, kolik voličů by ji zbylo.

Budoucnost strany je s jejím současným nestabilním a kvůli relativně vysokému průměrnému věku i postupně mizejícím voličstvem dost nejistá. Už samo zaměření převážně na tuto voličskou skupinu stranu nutí, aby se chovala jako jakási politická nadstavba odborů.

„Neutuchající“ boj za sociální jistoty se tak příliš často zužuje na symbolické prkotiny, jako jsou různé poplatky, a méně se dostává na „nadstavbu“ nad tímto programem. Nedostává se tak třeba na zelená témata nebo oblasti, která akcentuje tzv. kulturní levice—kupříkladu měnící se roli sociálního státu v globalizaci, přistěhovalectví, vztah k menšinám, multikulturalismus, vzdělanostní společnost  a roli kultury, nebo rozsah soukromí v internetovém věku. 

Je symbolické, že se předáci ČSSD mohou strhat, aby k nám přilákali velkosklad firmy Amazon, protože ten prý zajistí 1500 nových pracovních míst, ale nic od nich neslyšíme o tom, zda chce být země jen překladištěm a montovnou. Nic neslyšíme o tom, jaké dopady bude mít převážení tisíců tun produktů firmy Amazon z místa na místo na životní prostředí nebo již tak bídnou dopravní infrastrukturu.

V pragmatické honbě za dílčími ekonomickými úspěchy musejí jít stranou i lidsko-právní standardy, třeba ve vztazích s Čínou. Václav Havel byl prý v tomto směru naivka. Možná až pojede v listopadu předseda ČSSD Bohuslav Sobotka na odhalení busty Havla do Kongresu USA, měl by zmínit, že Havlova starost o lidská práva byl podle současného mozkového trustu ČSSD kýč.

Není divu, že ve volbách středoškoláků „na nečisto“ obsazuje tato ČSSD spodní příčky. S mladou generací nedokázala navázat téměř žádnou komunikaci. Mladým, kteří se pohybují na sociálních sítích, je vzdálená, jako je galaxie Andromeda od Mléčné dráhy.

 Dalo by se pokračovat, ale jen zopakujme: je jistě dobře, že se ČSSD stará o voličstvo, které by jinak skončilo ve spárech populistů a levicových extrémistů. Pokud ale nezačne akcentovat témata, která horizont stávající voličské základny přesahují, a nestane se také stranou pro mladé a střední stavy, pomalu politicky vymizí. Evropské volby, k nimž u nás chodí vzdělanější voliči, toho jsou symbolem.

Právo, 4.6.2014