Vítězství příznivců brexitu ve Velké Británii a
Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách nebyla zatím
následována vítězstvími nacionalistů či pravicových populistů v západní části
evropského kontinentu, jak se ukázalo v rakouských rezidentských volbách a
v nizozemských parlamentních volbách.
Důvodů, proč se země v západní části evropského
kontinentu zatím dokázaly vyhnout tomu, aby i v nich zvítězila vlna
nacionalistického populismu, která se se všude na Západě zvedá v reakci na
matoucí výzvy globalizace, masovou migraci (a v Evropě i na různé
nedostatky Evropské unie), je mnoho. Nevystačíme si ale pouze s tvrzením,
že voliče v Rakousku a Nizozemsku odradil nakonec od větší podpory nacionalistů
chaos, který vytvořilo odhlasování brexitu ve Spojeném království a zvolení
Trumpa v USA.
Jednou z příčin rozdílných dopadů strachu, který
působí výzvy globalizace v tradičně liberálních anglosaských zemích na jedné
straně a v zemích evropského kontinentálního západu na straně druhé, jsou také
velmi rozdílné dopady neoliberálních
ekonomických praktik. Ekonomicky
tradičně liberální USA i Velka Británie jsou dnes země mnohem více poznamenané
sociálními a ekonomickými nerovnostmi než západní Evropa, kde je vítězné tažení
neoliberalismu na globální scéně tlumeno silnými sociálními státy.
Žádná západoevropská země nemá ve svém středu tak
početné skupiny ekonomicky deprivovaných lidí, kteří byli svými státy ponecháni
kvůli slabým sociálním systémům víceméně na holičkách. Velká Británie je
v evropském kontextu zemí s daleko největšími sociálními rozdíly,
které jsou umocňovány i tradičním „kastovním“ systémem, který v prostředí
neoliberálních praktik jen umocňuje rozdíly mezi vítězi a poraženými
globalizace.
V USA byly ponechány v situaci, kdy
globalizace způsobila odchod celých průmyslových odvětví do levnějších
destinací, bez výrazné pomoci státu milióny lidí v dříve průmyslových
baštách USA. Ti pak volili Trumpa s jeho antiglobalizační rétorikou a
sliby obnovit industriální bázi USA coby svoji poslední naději.
Neoliberály tolik proklínaný sociální stát se
v západní Evropě možná nakonec ukáže jako záchrana liberální demokracie. I
když se potýká s problémy, má v těchto zemích ještě pořád schopnost
ochránit dostatečné množství lidí od propastných sociálních rozdílů a vytvářet
tak prostředí, v němž nakonec kritické množství voličů odmítá politický
extremismus či radikální řešení.
Právo, 24.3.2017