Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Proč není možná vláda bez Babiše v čele

Proč není možná vláda bez Babiše v čele

Umíněné trvání Andreje Babiše na tom, že navzdory svému trestnímu stíhání musí být premiérem příští vlády jen on, vypovídá o povaze jeho hnutí ANO i o Babišově vztahu k moci víc než cokoliv jiného.

Pokud by ANO bylo skutečnou politickou stranou, mělo by poměrně jasnou identitu, vepsanou do politického programu, který politické strany někam ideově řadí. ANO sice cosi jako program má, ale je to jen kus papíru, o čemž svědčí i opakovaná prohlášení Babiše, že ANO je zde pro všechny.

Babiš osvědčuje svoji ideovou pružnost i v praxi. Jeho experti vyjednávají jak s komunisty, tak s pravicovými extrémisty, tak se sociálními demokraty. A zdá se, že jsou schopní se nakonec dohodnout víceméně se všemi. Kdyby se o spolupráci s ANO ucházela pravicová Občanská demokratická strana, dohodli by se zřejmě také.

Důvodem této pružnosti je, že v podstatě nejde o vznik ideových průsečíků, ale o mocenské pakty, které mají umožnit vládu ANO s Babišem v čele. Pro stranu nebo hnutí, které mají nějaký ideový profil a jsou vnitřně pluralitní, samozřejmě není možné se dohodnout na spolupráci s kýmkoliv. Musí existovat jistá názorová spřízněnost, vycházejí z nějakých hodnot.

Pro hnutí, které vlastní jeden jediný člověk, od nějž se vše odvíjí, je ale možné dělat „ideové“ dohody ohledně čehokoliv, tedy naslibovat cokoliv, přizpůsobit se pružně jakýmkoliv požadavkům, pokud to zajistí splnění mocenského cíle. A tím je vláda (nejlépe menšinová, tolerovaná několika jinými stranami), v jejímž čele stojí šéf hnutí.

Ve skutečné politické straně s víceméně jasným ideovým profilem a demokratickými strukturami by nebylo tak obrovským problémem, jako je to pro ANO, vyjít ostatním stranám, které odmítají být ve vládě s trestně stíhaným politikem, vstříc. Taková strana by demokraticky mohla generovat jiného kandidáta na premiéra, zatímco ten trestně stíhaný by se věnoval očištění svého jména.

I taková strana by sice asi namítala, že premiérem by měl být ten její politik, který ji dovedl k politickému vítězství, ale nakonec by jí její vnitřní mechanismy umožnily nominovat v zájmu státu jiného svého politika, který by mohl vytvořit většinovou koalici. A netřeba dodávat, že taková koalice by byla nejspíš tvořena na základě programových příbuzností, nikoliv na základě jednání se všemi, od extrémistů až po tzv. tradiční strany.

I ANO, soudě podle vyjádření ostatních stran, by mohlo zformovat takovou většinovou vládu poměrně snadno, kdyby do čela vlády nominovalo někoho jiného než Babiše. Jenže to stěží může udělat už proto, že ANO je především Babiš a nemá žádnou ideovou identitu.

Jaký program by nějaký jiný politik ANO vlastně reprezentoval? Mohl by fungovat autonomně bez toho, že by ho Babiš, kterému hnutí patří, přímo řídil? Odpověď je jasná: nemohl.

Babiš prostě vytvořil hnutí ANO jako svůj vlastní mocenský nástroj--jako prodloužení svých podnikatelských aktivit do politiky. Takový mocenský nástroj nemusí být levicový nebo pravicový, socialistický nebo konzervativní. Na idejích nezáleží. Je vždy tím, co v daném okamžiku potřebuje jeho vůdce.

Stát v čele vlády vedené hnutím, které je vlastně především on sám, je pro Babiše přirozené a žádoucí. Těžko může dělat něco jiného. Neměl by ale dělat z veřejnosti hlupáky, když tvrdí, že premiérem chce být, protože si to přeje jeho hnutí. Jeho hnutí je skutečně jen jeho, a přeje si to, co si přeje sám Babiš.

Což ovšem nejspíš znamená, že kdyby všechny ostatní strany trvaly na tom, že do vlády vedené trestně stíhaným Babišem nepůjdou, mohl Babiš ustoupit a jednoho dne nám sdělit, že se hnutí rozhodlo, že premiérem tedy může být někdo jiný z ANO. Takové demokratické rozhodnutí by asi většina národa přijala s úlevou.

Novinky, 23.2.2018