Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Proč vláda téměř jistě nepadne

Proč vláda téměř jistě nepadne

Mezi stranami vládní koalice se rozhořel konflikt, který vypadá na první pohled fatálně. Šéf hnutí ANO a ministr financí Andrej Babiš se velmi zlobí, protože jeho koaliční partneři—sociální demokracie a lidovci—se chystají podpořit opoziční návrh novely zákona o střetu zájmů, která stanoví, že člen vlády vlastnící v soukromé firmě 40 a více procent,  by se musel svého podílu po dobu výkonu funkce vzdát. 

Na stole je také návrh, který by zakázal firmám, v nichž má člen vlády aspoň desetiprocentní podíl, aby se ucházely o veřejné zakázky.

Babiš se diví, proč s těmito opařeními, která jsou dle něj účelově namířena proti němu, přicházejí koaliční partneři pod dvou letech vládní spolupráce. Tvrdí také, že chystané novely zákonů nedávají smysl, protože voliči ho volili s tím, že dobře věděli o jeho vlastnictví firmy Agrofert, a že je navíc po neustálou kontrolou médií.

Babiš tvrdí, že z obsahového hlediska mu chystané změny vadí méně než údajný podraz koaličních partnerů. Ať tak či onak, notně zesílil svoje útoky--zejména na premiéra Bohuslava Sobotku a jeho ČSSD. A ke kritice navrhovaných novel přidal jako zástupné cíle neshody ohledně regulace kvízomatů, pomalý postup vlády v tendru na leteckou záchranou službu, nebo kritiku ČSSD a lidovců na adresu ministra dopravy Dana Ťoka kvůli přešlapování v hledání nového provozovatele mýtného na dálnicích.

Babišovi se nelíbí ani některé billboardy ČSSD, které zesměšňují jeho slogan, že stát chce řídit jako firmu, a v posledních dnech začal dokonce naznačovat , že vládní koalice by mohla skončit.

 Ve skutečnosti je pád vlády v nejbližší budoucnosti velmi nepravděpodobný. Babiš by odchodem z koalice nic nezískal, protože nemá spojence pro vyvolání předčasných voleb. Pravicová opozice, která s Babišem vede politický boj na život a na smrt, by navíc nejspíš byla ochotná tolerovat menšinovou vládu ČSSD a lidovců.

To vše by jen posílilo spojenectví tradičních stran proti Babišovi, takže by možná společně hledaly kromě již navržených změn další legislativní cesty, jak omezit vliv oligarchů na politiku. Navíc odchod ANO z vlády kvůli změnám, které se de facto nesou v duchu protikorupční rétoriky hnutí ANO z doby před minulými sněmovními volbami by se Babišovi před nadcházejícími krajskými volbami těžko obhajoval.

Opatrní ale musejí být i lidovci a ČSSD. Pokud by svoje rostoucí spory s Babišem nechali dojít až k pádu vlády a  opticky se ocitli v jednom táboře s pravicovou  opozicí, hnutí ANO by v dlouhodobějším výhledu mohlo ze svojí opoziční role profitovat a uzavřít proti vládě neformální spojenectví s populárním prezidentem Zemanem. I proto nebudou mít ani Babišovi koaliční partneři motivaci nechat vládu padnout.

 Jsme spíše svědky prazvláštní předvolební kampaně, kdy proti sobě vedou nejtěžší boje dvě největší vládní strany, protože opozice je slabá a nestojí za to se proti ní vymezovat. V příštích měsících se proti sobě tedy budou vymezovat ANO a ČSSD—a to až k bodu, kdy bude osud vlády zdánlivě viset na vlásku. Vládu ale padnou téměř jistě nenechají, protože se zatím ještě stále potřebují.

Ale jak praví staré přísloví. „Když se dva perou třetí se směje“. Tím třetím by mohla být pravicová opozice, které by zvláštní způsob české předvolební kampaně před krajskými volbami, v níž spolu soupeří vládní partneři a nikoliv vládní strany s opozicí, mohl přinést body, aniž by pro to musela příliš mnoho dělat.

ČRo Plus, 2.3.2016