You are here: Home Members redaktor's Home Promořování je velký politický risk

Promořování je velký politický risk

Hlavní stratég boje s koronavirem u nás, epidemiolog Roman Prymyula „změnil názor“, takže místo tvrdých restriktivních opatření v boji s koronavirem by prý bylo lepší vydat se cestou řízeného promoření populace virem. Okamžitě ale narazil jak u premiéra Andreje Babiše, tak u ministra vnitra a šéfa Ústředního krizového štábu Jana Hamáčka.

O promořování populace virem tak, aby co největší počet lidí získal proděláním nemoci imunitu, se diskutuje nejen u nás, protože je zřejmé, že účinný lék nebo vakcína na virus nebudou po ruce nejméně ještě rok. Vytvoření přirozené imunity u většiny společnosti proděláním nemoci se tak mnohým začíná jevit jako nejschůdnější cesta k obnovení společenského a ekonomického provozu.

Strategie promoření má ovšem značná etická, zdravotnická i politická úskalí. Jelikož víme, že nebezpečí smrti nebo vážných následků z nákazy koronavirem roste s věkem či u lidí s předchozími zdravotními problémy, nelze myšlenku promoření populace oddělit od otázky, co se staršími či nemocnými spoluobčany. Nápady, s nimiž přišli politici v některých zemích, že by se nemoci v zájmu rychlého promoření měl dát volný průběh, se neosvědčily, protože nemocnice nestačily zvládat nápor zejména starších pacientů v kritickém stavu.

Ale i strategie postupného řízeného promoření, o níž mluví Prymula, by těžce dopadla na starší spoluobčany a ty s existujícími zdravotními obtížemi. Znamenalo by to, že budou muset být nějakým způsobem odděleni od většiny společnosti, u níž nákaza nepředstavuje tak velké riziko, a má se tedy v zájmu získání imunity postupně nakazit.

Jenže: jak dlouho a jak důsledně mohou být rizikové skupiny drženy v izolaci? Navíc i v případě onoho kýženého promoření většiny populace u nás by rizikové a  od promořeného zbytku společnosti nějak oddělené skupiny dál čelily značnému riziku, že by k nim byl virus zavlečen.

Nechme stranou odbornou stránku věci, o které se vedou vášnivé diskuze. Z hlediska politiky je podstatné, že strategie promoření má již zmíněné negativní dopady na starší lidi, což jsou ovšem zároveň voliči.

A Babiš i Hamáček, jakož i vládu podporující představitelé komunistů, dobře vědí, že právě tito voliči tvoří voličská jádra ANO, ČSSD a KSČM. Proto už jen samotný pojem „promoření“ u Babiše i Hamáčka narazil.

Nejen jako představitelé státu, ale i jako politici, jejichž strany se opírají převážně o podporu starších voličů, si nemohou dovolit vytvářet ani jen dojem, že stát je připraven obětovat seniory--i když třeba jen formou jejich dlouhodobého oddělení od zbytku společnosti--ve prospěch rychlého nastartování ekonomiky.

 Jinými slovy: představitelé stran, které se opírají převážně o voliče starších věkových kategorií, budou v případě, že nakonec nezbude, než se vydat cestou jakkoliv řízeného (inteligentního) promoření populace, politicky našlapovat na hodně tenkém ledě. Pokud vznikne dojem, že taková strategie v konečných důsledcích obětuje především starší lidi, bude to mít dopady u volebních uren.

 Novinky, 10.4.2020