Odborové svazy by měly „ubrat plyn“, když na masových
demonstracích volají primárně po demisi vlády, jakkoliv neoblíbená může být. Role
odborů v moderních demokratických společnostech je nezastupitelná, ale jejich
požadavky a tlak by se měly zastavit před branami parlamentní politiky.
Řečeno jinak, odbory mají plné právo odmítat konkrétní
opatření vlády, která nějak poškozující zájmy zaměstnaneckých skupin, které
reprezentují. A mají bezpochyby i právo protestovat proti celkové politice
vlády, kterou vidí jako asociální. V tomto kontextu jim zákony moderních
demokratických společností nabízejí celou škálu kroků, od vyjednávání až po
stávky.
Je ale diskutabilní, zda jsme ještě na půdě jasného a
srozumitelného dělení rolí mezi různými institucemi v parlamentní
demokracii, a vlastně na půdě parlamentní demokracie, když odboroví předáci nejen
vyzývají jménem odborových organizací vládu k rezignaci, ale dokonce především
za tímto účelem organizují masové protesty.
Taková role odborů je namístě v nedemokratických
systémech, jako tomu bylo třeba v Polsku v 80. letech minulého století.
Jenže Solidarita byla i kvůli způsobu, jímž vznikla, a protestům, které
organizovala, spíše politické hnutí. My ale už nemáme „revoluční“ odborové
hnutí, máme odborové hnutí.
Přitom v demokratické společnosti máme k dělání
politiky celou řadu institucí, mezi nimiž hrají primární roli politické strany.
Z jejich soutěže vzejdou po volbách vlády, pro jejichž odvolání pak
existují ústavně jasně stanovená pravidla hry.
Různí představitelé občanské společnosti, kam patří i
odbory, mají samozřejmě právousoudit, že ta či ona vláda je špatná a
nekompetentní, a mají právo ji kritizovat nebo na ni vyvíjet tlak. Za určitých
extrémních situací může být na místě i generální stávka jako projev nesouhlasu
s těmi či oněmi aspekty vládní politiky.
Nelze navíc samozřejmě vyloučit, že různé odnože občanské
společnosti budou organizovat demonstrace proti samotné existenci té či oné
vlády, ať už z konkrétních důvodů nebo z frustrace, jako projev
„tekutého hněvu“. Ani v tom jim pravidla demokratické hry nebrání.
Pokud ale organizují takové demonstrace proti demokraticky
ustavené vládě odbory, ocitáme se na velmi tenkém ledě. Žádná parlamentní
demokracie nemůže fungovat v podobě tohoto typu nátlaku, a odbory by
neměly takové snahy přiživovat.
Václav Bělohradský má pravdu, když upozorňuje, že se u nás místo politické opozice opakovaně formuje
opozice proti politice. Protesty proti demokraticky zvolené vládě k tomu
přispívají, navíc odbory by si neměly přisvojovat ani roli politické opozice.
V tomto
kontextu je namístě také otázka, zda by se na masových protestech
organizovaných odbory proti vládě měli
přiživovat předáci levicové opozice. Ti přeci mají svoje politické prostředky,
jak na vládu tlačit, popřípadě ji sesadit, k nimž patří i hlasování o
nedůvěře vládě.
Představme si, že
by masové protesty organizované odbory proti vládě vládu skutečně smetly. Jaká
by byla od příště pravidla demokratické hry? Možná by se měli odboroví předáci
nad touto otázkou zamyslet.
Právo, 28.4.2012