Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home První politická eurokampaň

První politická eurokampaň

Politické i mediální diskuse před volbami do Evropského parlamentu napříč Evropou ukázaly, že se v Evropě něco mění. A ačkoliv média mají tendenci vykreslovat tyto změny spíše negativně, takže jsme si dosyta užili varování o evropském přešlapování na místě a masivním nástupu euroskeptických populistů i extrémistů, ve skutečnosti je většina změn v evropské diskusi pozitivní.

Jak upozornil nedávno Jiří Přibáň, nástup nejrůznějších radikálních stran, které se vymezují proti evropskému projektu v jeho současné podobě je možné vnímat i jako jednu z forem dlouho opožděné politizace evropského projektu. Nástup radikálních odpůrců evropského integračního projektu—ať už v jeho současné podobě nebo jako takového—vyvolal politickou protireakci v současném evropském establishmentu.

Jak ukazuje diskuze v mnoha evropských zemích, současní evropští lídři se pomalu probouzejí z jakéhosi politického spánku, v němž se věci na evropské úrovni děly jaksi samy od sebe, se silným akcentem na expertní a byrokratický rozum, a začínají chápat, že je třeba pohnout se z místa. A že nebudou stačit dosud přijatá opatření, které si vyžádala nedávná krize eurozóny.

Důležitou dimenzí rodících se změn je skutečnost, že do europarlamentu se volí poprvé od přijetí Lisabonské smlouvy. Většina jejích ustanovení sice byla naplněna průběžně, jenže teprve po eurovolbách se plně projeví nejrůznější institucionální změny, které smlouva přináší. V závislosti na výsledku voleb se budou obsazovat vrcholné evropské posty, včetně evropského prezidenta. I obsazení postu šéfa Evropské komise bude mnohem více politickou záležitostí než v minulosti.

Posílení protievropských stran není na škodu. Proevpropské frakce--lidovecká, socialistická a liberální—budou mít proti sobě poprvé skutečně hlasitou i viditelnou politickou opozici. A to není špatné už proto, že každá opozice nutí vládnoucí strany i instituce přinejmenším ke srozumitelné obhajobě jejich kroků.

Dobré zprávy přinesla eurokampaň i u nás. Mnozí komentátoři a analytici  sice usoudili, že kampaň byla nudná a provinční, ale ve skutečnosti byla přinejmenším v podání hlavních soupeřících stran mnohem více evropská než v minulosti. Jinými slovy, debata se méně než v minulosti točila okolo toho, co mohou čeští europoslanci dělat pro Českou republiku, a více se zaměřovala na situaci v Evropě.

K největší změně ale došlo v českých médiích. Diskuse o budoucnosti Evropy byla—vlastně poprvé od našeho vstupu do EU—skutečně komplexní, zasvěcená a živá. Jako by po odchodu euroskeptického prezidenta Václava Klause, jehož postoje určovaly jakýsi obecně zakyslý a pesimistický tón evropské debaty u nás, i mnoho novinářů našlo odvahu dívat se na Evropu otevřeně a zajímavě.

Ruku v ruce s touto změnou „evropského klimatu“ u nás, která pomohla mnoha lidem si uvědomit, jak důležitou roli ve skutečnosti hraje EU v našich životech, přišla i změna politického klimatu. Je tak téměř jisté, že většinu českých europoslanců nebudou poprvé od našeho vstupu do EU tvořit euroskeptici, ale politici vůči evropskému projektu vstřícní.

 Ve spojení s proevpropskou vládou a prezidentem jde o skutečně zásadní změnu. S trochou nadsázky vlastně teprve po deseti letech členství můžeme s dostatečnou legitimitou použít slogan, který zazníval poněkud hluše při našem vstupu: Češi, vítejte v Evropě!

Právo, 24.5.2014