Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Řád pro Wintona

Řád pro Wintona

Prezidentovi Miloši Zemanovi patří uznání za to, že se rozhodl Řádem bílého lva vyznamenat Nicholase Wintona, který před vypuknutím 2. světové války zachránil 669 židovských dětí, když zorganizoval jejich převoz do Velké Británie a následné přijetí v britských rodinách.

Winton si nevyšší české vyznamenání plně zaslouží, i když už v roce 1998 od prezidenta Václava Havla Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Oceněn byl i britskou královnou, která ho povýšila do šlechtického stavu. V roce 2010 dostal od bývalého britského premiéra 2010 od bývalého britského premiéra Gordona Browna medaili Hrdina holokaustu. Čeští politici i různé organizace ho také už několik let navrhují na Nobelovu cenu míru.

Vzhledem ke všem předchozím oceněním se gesto, které se rozhodl učinit Zeman v roce, kdy Winton slaví 105. narozeniny, může zdát leckomu jako nadbytečné. Koneckonců jen málokdo u nás i v zahraničí ví, že je Řád bílého lva v hierarchii ocenění o jednu příčku výš než Tomáše Garrigua Masaryka, takže proč další český řád?

Jenže v kontextu diskuse o hodnotách, kterých si vážíme v naší národní historii, jakož i v kontextu současného nástupu politických extremistů napříč Evropou, je to gesto důležité. A navíc je zde samozřejmě prostý vděk, jenž se patří, třeba i opakovaně, vyjadřovat muži, který se statečně postavil nacistické mašinérii i byrokratickým překážkám v době, kdy mnozí ostatní jen přihlíželi.

V oznámení, které Hrad v souvislosti s rozhodnutím udělit Wintonovi nejvyšší český řád vydal, je ovšem jeden malý problém. Hrad předpokládá, že Winton dostane vyznamenání u příležitosti oslav vzniku Československa 28. října, na něž ho Zeman pozval.

Jenže Winton je opravdu už velmi starý muž chatrného zdraví. Jak ukázaly nedávné televizní záběry, pohybuje se už jen na kolečkovém křesle, sil mu rychle ubývá. Vypravit se pro řád do Prahy buď už nezvládne, nebo přijede za cenu velkého osobního nasazení.

Bylo by proto opravdu výjimečným gestem, kdyby se místo spekulací, zda bude nakonec schopen dorazit do Prahy, vypravila za ním do Velké Británie s řádem česká delegace, vedená prezidentem.

Při předávání řádů na Hradě jsme často svědky toho, jak před prezidentem vratce, často s nemalým úsilím, postávají hrdinové, kterým kvůli stáří už zdraví neslouží. Můžeme to omluvit tím, že jsou takříkajíc místní, a že se i oni sami ceremonie, která má pro Čechy velkou symboliku, chtějí účastnit na Hradě.

 V případě Wintona by bylo naopak velmi symbolické, kdyby se podařilo tuto symboliku obrátit. Kdyby on, stopětiletý muž, nemusel přijímat v předklonu před českým prezidentem vyznamenání na Hradě, ale kdyby se naopak jemu, i vzhledem k jeho zdraví, přijela poklonit česká státní delegace v čele s prezidentem do místa jeho bydliště v Anglii. I ve světových médiích by toto gesto jistě vzbudilo neobyčejnou pozornost.

Právo, 22.5.2014