Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Řecko je chmurnou diagnózou evropské levice

Řecko je chmurnou diagnózou evropské levice

Způsob, jakým byl „vyřešen“ možný bankrot Řecka, je naprostým selháním evropské demokratické levice, která byla kdysi tahounem převratných sociálních změn a byla synonymem společenského pokroku.

Od rozpadu bipolárního světa a následné akcelerace ekonomické globalizace se ovšem dostala levice pod tlak. Volný obchod a rychlý pohyb kapitálu v planetárním měřítku umožnily, aby nadnárodní korporace sabotovaly model sociálního státu s pomocí levné pracovní síly a zdrojů v rozvojových zemích, v nichž se navíc nemusely obtěžovat nejrůznějšími ekologickými a právními regulemi, které se—i pod tlakem levice—podařilo prosadit na Západě.

V posledních letech prudce zesílil tlak, aby se této neférové konkurenci západní země přizpůsobily, což je zabaleno do pěkných neoliberálních pouček o zeštíhlování státu, drahých sociálních systémech, konkurenceschopnosti, atd. Řečeno obrazně, nemáme kupříkladu Čínu tlačit k tomu, aby se přijala civilizované standardy práce a podnikání, ale máme se sami stát „Čínou“.

Levice nástup globálního kapitalismu zcela zaspala. Místo boje za jeho účinnou regulaci se postupně posunula k pouhé obraně toho, co její „revoluční“ předchůdkyně kdysi vybojovala.

V řecké krizi tak neměla v podstatě žádné slovo. Vše se odehrávalo pod taktovkou konzervativní německé politiky a neoliberálních formulí o nutnosti států spořit.

Neslyšeli jsme tudíž žádnou vážnou diskuzi o možných levicových alternativách k řešením, která předepsala Řecku německá pravicová politika. Nemluvilo se o možné restrukturalizaci dluhu či oddlužení na celoevropské úrovni. Nemluvilo se dokonce příliš ani o solidaritě se zemí, která si sice část svých problémů zavinila sama, ale zároveň je pokusným králíkem pro globální věřitele.

Jedním z nejhlasitějších odpůrců jakéhokoliv slitování s Řeckem v podobě odepsání části jeho dluhů se stal slovenský levicový premiér Robert Fico. Symbol české postkomunistické levice, prezident Miloš Zeman, zase mluví o tom, že Řecko musí opustit eurozónu, jinak do ní prý nemůže vstoupit Česká republika. Po nějaké hlubší „levicové“ diagnóze řecké krize a řešeních ani stopy.

Je pěkné, že dnešní levice v souboji s „pravicí“ ještě stále občas vybojuje ten či onen přídavek pro sociálně slabší nebo nějaké další sociální opatření.  Logiku celého systému, v němž žijeme, ale diktují dnes jiné než levicové strany, což je patrné i v diskuzích o současné uprchlické vlně, v nichž jsou levicoví politici ve jménu ochrany z toho, co ještě zbylo ze sociálního státu pro „našince“, často radikálnější v odmítání jakékoliv solidarity, než politici pravicoví.

 Demokratická levice se tak stává v podstatě nepotřebnou. Není možné si ji spojit s programem žádných zásadních změn. Nic podstatného a nového dnes nenabízí. Obranu toho či onoho lépe zvládnou populisté.

Právo, 25.7.2015