Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Referenda jako velká úskalí

Referenda jako velká úskalí

Populistické strany dnes často argumentují, že menší odtrženosti elit od lidu lze dosáhnout v prvé řadě přímou demokracií. Na referenda spoléhají stále více i politici tradičních stran, kteří se tak chtějí buď vyhnout nařčení z pohrdání lidem anebo se zbavit odpovědnosti udělat některá rozhodnutí sami.

Jenže se ukazuje, že referendum, obzvláště na celostátní úrovni, je dosti nevypočitatelný politický instrument. Všechna důležitá referenda z poslední doby se totiž obrátila proti těm, kdo je vypsali.

Už referenda o evropské ústavě ve Francii a Nizozemsku se v roce 2005 stala především hlasováním proti tehdejším francouzským a nizozemským vládám. Nedávno pro změnu v referendu utrpěla porážku také vláda Davida Camerona, který vyhlásil referendum o setrvání Velké Británie v Evropské unii.

Následovalo Maďarsko, kde bylo referendum o tom, zda EU může rozmisťovat uprchlíky do členských zemí, neplatné kvůli malé účasti neplatné. Premiér Viktor Orbán přitom měl podle průzkumů za sebou většinu veřejnosti. I referendum v Itálii o ústavních změnách potvrdilo, že i relativně populární politik, jako premiér Renzi, prohraje v referendu, pokud se k němu uchýlí.

Důvody jsou nasnadě: lidová hlasování se pravidelně stávají bitevními poli definovanými tématy, která s tím ústředním, kvůli kterému byla vyhlášena, souvisí jen vzdáleně; často jsou především hlasováním o vládě.

Referenda se navíc v naší mediální éře stávají poměrně snadnou obětí demagogů. Zvlášť tam, kde je otázka, o níž se rozhoduje, komplexní. Kupříkladu mnozí voliči, kteří volili v britském referendu pro brexit, se zpětně podivovali nad komplexními důsledky svého rozhodnutí, o nichž prý neměli tuchy.

Referenda mohou mít smysl na místní úrovni, kde voliči mají blízko k problémům, o nichž se rozhoduje.  Lidové hlasování na celostátní úrovni o komplexních záležitostech je ale nakonec ve většině případů obětí emocí. Vyhraje ten, kdo s nimi umí lépe pracovat, což je vždy snadnější pro opozici, zejména pro populisty.

Západní společnosti si momentálně procházejí jakousi vzpourou „lidu“ proti elitám. Ukazuje se ale, že současné tendence obcházet zastupitelskou demokracii při zásadních rozhodnutích, v nichž je zapotřebí zvažovat množství informací a konzultovat s expertním rozumem, je cestou do slepé uličky. 

Právo, 7.12.2016