Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Referenda o hranicích ano i ne

Referenda o hranicích ano i ne

Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek vystupuje v současné krizi okolo anexe Krymu Ruskem neobyčejně rozhodně a v českém kontextu i principiálně. Není divu, že jeho počínání rozohňuje jak zastánce tradiční české přikrčenosti, tak ty, kteří chtějí ruské chování z nejrůznějších důvodů omlouvat či relativizovat.

V jednom ale Zaorálek tak úplně pravdu nemá. Prohlásil kupříkladu, že ve chvíli, kdy začneme pořádat referenda o hranicích, „jsme v pekle“.

Takový výrok z úst ministra zahraničí zní přinejmenším vágně a zasluhoval by upřesnění. Například v tom směru, že vedle principů suverenity a teritoriální integrity států v moderním světě existuje nepochybně také právo na sebeurčení.

Referendum o sebeurčení, které může vyústit do případné změny hranic, není žádnou cestou do pekel, pokud se koná podle závazných, transparentních a všemi stranami uznaných pravidel hry. Plánované referendum o nezávislosti Skotska je kupříkladu výsledkem demokratického procesu jak uvnitř samotného Skotska, tak v širším kontextu Velké Británie. Jen málokdo by mohl jeho výsledek, ať už bude jakýkoliv, zpochybňovat coby „cestu do pekel“.

Podobná situace může nastat ve francouzsky mluvící části Kanady po příštích volbách. Státy nejsou vytesány do kamene coby věčné útvary, zvlášť když v nich žijí různé národy.

Problémem jsou referenda o hranicích bez předchozího jednání a shody dotčených stran na tom, co výsledek referenda bude znamenat. Při rozpadu bývalé Jugoslávie se právě jednostranná referenda stala sudy střelného prachu.  Mohlo se jím stát i případné referendu při rozpadu Československa, pokud by se konalo jen v jedné republice—s výsledkem, který by ta druhá neuznala.

Nejhorší variantou je ovšem referendum, které zinscenovalo před namířenými samopaly Rusko na Krymu. Poškodilo úplně všechny. Ačkoliv totiž nikdo nepochybuje, že Rusové na Krymu většinově opravdu chtějí být součástí Ruska, referendum zorganizované po právě proběhlé invazi je výsměchem všem pravidlům hry a bude přičlenění Krymu k Rusku na dlouhou dobu činit nelegitimním.

Nevydělá na tom ani Rusko. Kdyby se bylo pustilo do možná pracného jednání s Kyjevem, včetně nabízení ekonomických stimulů, a referendum by nakonec Krym zorganizoval pod záštitou mezinárodního společenství s pomocí jasně dohodnutých pravidel, těžko by mohl někdo o právoplatném místě Krymu uvnitř Ruska pochybovat.

 Cestou do pekel jsou tak nikoliv jakákoliv referenda o sebeurčení, ale pokusy obejít před jejich pořádáním jednání, demokratické procedury i mezinárodní společenství. V tomto kontextu má Zaorálek pravdu, když říká, že je znepokojen, když představitelé některých států vítají Putinovy výroky o právu na sebeurčení.

Právo, 27.3.2014