Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Republikáni v USA se dál štěpí

Republikáni v USA se dál štěpí

I kdyby republikánský kandidát na post amerického prezidenta Donald Trump zvrátil nepříznivý vývoj v průzkumech voličských preferencí a svoji demokratickou soupeřku Hillary Clintonovou nakonec v listopadu porazil, zdá se, že v Republikánské straně nezůstane kámen na kameni. Přitom na konci nominačního sjezdu strany před několika týdny to vypadalo, že se strana za Trumpem nakonec sjednotí.

To by ovšem musel být kandidátem strany někdo jiný než Trump. Někdo, kdo by byl ochoten se takříkajíc zklidnit po primárkách, v nichž vyřadil svoje soupeře především útoky na jejich spojení s establishmentem, jakož i řadou v americké nejvyšší politice dosud neslýchaných kontroverzních výroků na adresu menšin, přistěhovalců či islámu.

Trump je ovšem nejen samorost, ale evidentně také ne příliš dobrý politický stratég. Zatímco v primárkách mu vyšel jednoduchý kalkul, že uspěje, když se stane mluvčím početné menšiny převážně bílých, méně vzdělaných mužů, kteří mají pocit, že je ohrožuje globalizace, přistěhovalectví i rostoucí práva různých menšin, před nastávajícími prezidentskými volbami evidentně nepochopil, že ke zvolení bude potřebovat i jiné voliče.

Zejména tradiční republikánské voliče, kterým establishment moc nevadí. Jsou to konzervativní voliči, kteří volí podle stranických linií, a kteří by Trumpa i navzdory nesouhlasu s ním v mnoha oblastech podpořili, pokud by jím kritizovaný republikánský establishment usoudil, pevně stál za ním. Jenže Trump to hned po nominačním sjezdu několika novými kontroverzemi sjezdu učinil pro tyto voliče i pro republikánský establishment těžké.

Nešlo jen o jeho nevybíravé útoky na rodiče muslimského vojáka, který v americké uniformě padl v Iráku, v reakci na to, že otec vojáka Trumpa kritizoval na demokratickém nominačním sjezdu kvůli jeho plošnému odmítání přistěhovalectví z islámských zemí. Šlo i neochotu podpořit jasně některé významné republikány v jejich obhajobě pozic v Kongresu v podzimních volbách.

Od Trumpa se distancovala postupně řada známých i méně známých republikánských politiků, jakož i řada bohatých sponzorů, kteří dříve finančně přispívali především Republikánské straně. Začaly se se rodit plány, jak Trumpovu nominaci ještě s pomocí právních kliček zvrátit, a když se ukázalo, že to zřejmě nepůjde, rodí se v části republikánské strany plán nominovat vlastního kandidáta. Jelikož je jasné, že už by se nestihl včas registrovat v řadě států unie, jde evidentně především o pokus odčerpat Trumpovi hlasy a nechat vyhrát Clintonovou.

Republikánská strana se do absurdní situace, v níž řada jejích představitelů raději podporuje demokratku Clintonovou než oficiálního kandidáta vlastní strany, dostala především kvůli svojí chybné politice v minulosti. Dala příliš prostoru konzervativně-anarchistickému hnutí Tea Party i nesnášenlivé náboženské pravici, a řada jejích představitelů útočila na prezidenta Baracka Obamu s použitím stejně podpásových, často rasově podbarvených argumentů, které nyní dovedl k dokonalosti Trump.

Ten je v podstatě pro stranu cosi jako politické monstrum, které si svým způsobem sama stvořila. Ať už Trump prohraje, či vyhraje, strana bude mít vážné problémy, a nedá se dokonce vyloučit její rozštěpení. Ba dokonce lze argumentovat, že největší šancí republikánů na jakousi vnitřní obnovu je výrazná Trumpova porážka.  

ČRo Plus, 10.8.2016