Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Riskatní hra s ozbrojováním

Riskatní hra s ozbrojováním

Česká republika se potýká s ozbrojovací horečkou. Vláda se nejprve marně snažila zabránit přijetí evropské směrnice, která zakazuje některé typy zbraní a munice, načež se obrátila se žalobou na Evropský soud.

Zároveň ministerstvo vnitra připravilo ústavní dodatek o právu držitelů legálně držených zbraní použít je k obraně státu. Ten už byl schválen Sněmovnou a  čeká na konečný verdikt v Senátu. Politici se přitom netají tím, že jde mimo jiné i o pokus obejít výše zmíněnou směrnici EU.

Aby toho nebylo málo, na ministerstvu obrany prochází připomínkovým řízením zákon o branných spolcích, jejichž členové by mohli držet i některé zakázané typy zbraní. I zde je v pozadí zdánlivě bohulibého záměru snaha obejít evropskou směrnici.

Což o to, čeští politici mohou mít kus pravdy, když—i pod tlakem domácí lobby držitelů zbraní--argumentují, že je směrnice zbytečně restriktivní. Vládní snahy ji „přelstít“ jsou ale bohužel hrou s ohněm.

To, co má stvrdit ústavní dodatek o právu použít legálně držené zbraně k obraně země, kupříkladu proti teroristům, už zaručuje platná legislativa. Experti na evropské právo přitom upozorňují, že ČR v souboji s evropskou směrnicí reálně nepomůže.

Což bohužel neznamená, že by šlo, pokud Senát dodatek schválí, jen o neškodný kaz v naší ústavě. Spolu se zákonem o branných spolcích může stvořit třaskavou směs, protože už dnes existují spolky, které odmítají současné demokratické zřízení. Takové branné spolky mohou mít tendence interpretovat to, co podle zmíněného ústavního dodatku konstituuje obranu státu, dosti svérázně.

Česko přitom má regulérní systém armádních záloh, kde se „civilisté“ mohou připravovat k obraně země pod dohledem vojenských odborníků. Pokud by byli v případě ohrožení země aktivováni, byli by podřízeni srozumitelnému systému armádního velení.

I ozbrojení příslušníci domobrany by byli v případě vojenského konfliktu zřejmě do systému velení  nějak integrováni. Co ale v dobách míru s těmi spolky, které odmítají demokratické zřízení, členství v NATO, atd.?

Je si stát jistý, že dokáže monitorovat, jak si takové skupiny vykládají ústavní právo používat legálně držené zbraně k „obraně státu“? A je vůbec vznik ozbrojených „milicí“ dobrý nápad v zemi, jejíž demokracii už jednou pomohly zničit milice sloužící politické straně?  Možná je na čase ozbrojovací horečku u nás trochu zchladit.

Právo, 9.8.2017