Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Rizika dvojvládí v ČSSD

Rizika dvojvládí v ČSSD

Sociální demokracie bude mít v příštích měsících dva lídry: předsedu strany Milana Chovance a volebního lídra Lubomíra Zaorálka. Ten by se v případě vítězství ČSSD měl stát premiérem. Bohuslav Sobotka zůstane do ustavení nové vlády po volbách premiérem, ale nebude mít na chod strany zásadní vliv.

Je to model značně riskantní. ČSSD by měla být ve střehu už jen proto, že ho přivítal prezident Miloš Zeman. Ten nebyl v posledních letech znám jako příznivec sociálně-demokratických politiků okolo Sobotky, a ačkoliv se možná raduje, že jím neoblíbený Sobotka ztratí vliv, zároveň by se coby spojenec a příznivec Andreje Babiše asi jen těžko radoval, kdyby experiment z dvojvládím Sobotkových spojenců v ČSSD straně výrazně pomohl.

Sám Zeman by mohl vyprávět. V roce 2001, kdy vedl vládu i ČSSD, si uvolnil ruce tak, že předsedou strany se stal Vladimír Špidla, zatímco Zeman zůstal premiérem. Dopady tohoto rozhodnutí nás pronásledují dodnes, protože Špidla a jeho spojenci na začátku roku 2003, kdy už byl Špidlů po vyhraných volbách v roce 2002 sám premiérem, pomohli zablokovat zvolení Zemana do funkce prezidenta. Částečně i proto, že nechtěli, aby Zeman zasahoval z Hradu do chodu ČSSD a de facto ji dál řídil. Zeman se od té doby svým tehdejším oponentům mstí.

Podobné mocenské pnutí může vzniknout mezi Zaorálkem a Chovancem v případě, že by ČSSD se Zaorálkem coby volebním lídrem vyhrála volby, anebo by alespoň dosáhla takového výsledku, že by byla součástí příští koaliční vlády. Zejména v případě vítězství ČSSD by se nepochybně musela řešit otázka, zda nemá být premiér také předsedou strany.

Napětí mezi Zaorálkem a Chovancem může vzniknout i v opačném případě. I když Zaorálek prohlásil, že za případný neúspěch bere na sebe plnou odpovědnost, jen těžko se dá předpokládat, že by se po mnoha letech v důležitých funkcích nechal obětovat s tím, že Chovanec za neúspěch nemůže.

Kontrast mezi Chovancem a Zaorálkem je navíc umocňován i tím, že reprezentují dosti odlišné podoby ČSSD. Zaorálek, ač paradoxně přišel na začátku 90. let do ČSSD z Československé strany socialistické (tedy dřívějších národních socialistů), se dlouhodobě profiluje jako jeden z mála ryzích sociálních demokratů, který klade důraz na hodnoty známé z levicově demokratických stran na západ od nás. Chovanec, se svým důrazem na nacionalismus, zálibou v silových řešeních a nedůvěrou k Evropské unii se naopak stal představitelem národně socialistického křídla.

Je možné, že v zájmu volebního úspěchu najdou na čas nějaký kompromisní programový průnik, protože ČSSD dvou tváří jen těžko může voliče výrazněji oslovit. Jejich názorové rozdíly se ale postupně začnou vyjevovat a mohou vyprovokovat mocenský souboj o podobu ČSSD. Jisté je, že dvojvládí může být jen velmi dočasným řešením, jinak na něj ČSSD doplatí, ať už ve volbách uspěje nebo ne.

Novinky, 16.6.2017