Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Rozhodnutí proti rozumu

Rozhodnutí proti rozumu

Je možné, že se policie a státní zástupci mýlili, když začali stíhat tři bývalé poslance Občanské demokratické strany za korupci v souvislosti s tím, že se vloni vzdali svých poslaneckých mandátů, aby zanedlouho přijali lukrativní posty ve firmách se státní účastí. Bývalá pravicová koalice tvrdila, že takové obchodování s posty je legitimní součástí demokratické politiky, opozice více méně souhlasila s policií, že jde o korupci.

Jak si takové jednání máme vykládat v budoucnosti, by se ovšem ukázalo jen za předpokladu, že by proběhl řádný soudní proces. To by jistě bylo pro českou demokracii užitečné.

Dost zničující je naopak pro demokracii rozhodnutí Nejvyššího soudu, že stíhaní poslanci mají být vyjmuti z trestního stíhání, protože jejich možné kriminální jednání proběhlo před tím, než opustili Poslaneckou sněmovnu, a byli tedy chráněni imunitou. Poté, co s podobnou argumentací odmítl vloni rozsudek nižšího soudu, který rozhodl, že neformální lídr Věcí veřejných Vít Bárta uplácel, když rozdával peněžní obnosy některým členům své strany výměnou za loajalitu, NS už podruhé učinil rozhodnutí, které průměrný občan jen těžko pochopí, natož aby ho přijal jako projev zdraví našeho demokratického systému.

Především se tak nelze autoritativně dozvědět, a to v podobě pravomocného soudního rozsudku, zda jednání, které se policii, státním zástupcům i značné části veřejnosti jeví jako kriminální, skutečně podle práva kriminální je. Navíc těm, kdo si nadále myslí, že o kriminální jednání šlo, se dostává poselství, že pokud jsou některé kriminální činy spáchány během výkonu poslaneckého mandátu, nelze je kvůli dosti absurdní interpretaci poslanecké imunity Nejvyšším soudem stíhat. Respekt pro demokratickou politiku tím nepochybně utrpí.

Není také vůbec jasné, proč o rozsahu poslanecké imunity rozhoduje NS. Jde totiž nepochybně o otázku ústavní interpretace, o níž by měl rozhodovat Ústavní soud. Ten by měl také vysvětlit, jak mají orgány činné v trestním řízení postupovat, pokud se zákonodárci dopustí možného kriminálního jednání ještě během výkonu svého mandátu, načež ovšem na svůj mandát rezignují, přičemž právě tato rezignace je součástí možného kriminálního jednání.  Vždyť tři výše zmínění poslanci směnili za posty ve státních podnicích právě svoje mandáty.

Pokud přijmeme interpretaci, že se sice poslanci dopustili kriminálního jednání, ale nelze je stíhat, protože se tak z větší části stalo ještě při výkonu jejich mandátu, pak nám zbude poněkud absurdní otázka, jak naložit s lidmi, jako je bývalá pobočnice premiéra Jana Nagyová, která je obviněná z toho, že úplatky v podobě postů ve státních podnicích pomáhala organizovat. Není totiž chráněná imunitou.

Anebo se nakonec také dozvíme, že organizovat korupci pro poslance chráněné imunitou vlastně není organizování korupce?

Pokud alespoň v tomto směru převáží zdravý rozum a imunitou nechráněná Nagyová souzena za organizování možné korupce bude, pak ovšem zdravý rozum dostane na frak v jiném směru: ti, kdo z takového kriminálního jednání profitovali nejvíce, tedy výše zmínění poslanci, uniknou stejně jako Vít Bárta trestu.

 

Jakkoliv je s Nagyovou kvůli jejímu chování v postu šéfky premiérova kabinetu těžké soucítit, přesto si mnozí z nás pomyslí, že--nekryta imunitou--si měla dát větší pozor, než šla s pány, včetně svého šéfa a životního partnera Petra Nečase, na led.

Právo, 18.7.2013