Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Rozporuplná federalizace z roku 1968

Rozporuplná federalizace z roku 1968

Je až s podivem, jak málo je v záplavě textů o pražském jaru zmiňována federalizace Československa. Byl to přitom jeden z nejdůležitějších odkazů pražského jara, který na rozdíl od jiných přežil období normalizace a byl s námi až do roku 1993.

Jeden z dopadů federalizace zmínil Zdeněk Jičínský v rozhovoru nazvaném příznačně Federalizace ’68 pomohla sametu ‘89 (Právo, 21. 8.). Jičínský upozorňuje, že federalizace napomohla k tomu, že Slovensko prožívalo normalizační období jinak než české země. Čistky se nedotkly tolika lidí a Slovensko mělo poněkud liberálnější kulturní politiku. Více chránilo i svoji vědeckou obec.

Lze dodat, že dopady těchto odlišností se projevily i po sametové revoluci. Slovenská komunistická strana, která neměla v českých zemích svůj protějšek, byla méně postižena čistkami a zůstala vnitřně „liberálnější“ než Komunistická strana Československa.

I proto se nakonec byla schopna transformovat, podobně jako komunistické strany v Polsku a Maďarsku, ve Stranu demokratické levice, jejímž členem byl původně i předseda dnešního Smeru Robert Fico.

V Česku taková transformace nebyla de facto možná, protože po důkladné čistce v KSČ z roku 1970 celkový étos „normalizované“ strany transformaci vylučoval. Sociální demokracie tak u nás vznikla mimo KSČ, zatímco relativně silná komunistická strana zůstala, což je v bývalých sovětských satelitech rarita.

Federalizace ovšem měla i další dopady. V podobě Sněmovny národů coby „horní“ komory Federálního shromáždění, v níž měli jak Češi tak Slováci po 75 poslancích, teoreticky dávala menšímu Slovensku možnost blokovat ty nejdůležitější zákony. Až do roku 1989 to samozřejmě byla formalita, protože v článku 4 Ústavy byla zakotvena vedoucí role federální KSČ.

S příchodem demokratických poměrů však začala federace politicky ožívat. Jenže tak jak byla zkonstruována v roce 1968, nakonec spíše přispěla k pozdějšímu rozpadu Československa, než aby vzájemné česko-slovenské spory dokázala produktivně řešit.

Výše řečené není přitom odsudek federalizace, která je sama o sobě spíš demokratizačním prvkem. Jde spíše o specifickou konstrukci „komunistické“ čs. federace z roku 1968, která spoléhala na centralizující roli KSČ. Bez ní se nakonec ukázala být jedním z důvodů, proč nyní Češi a Slováci žijí ve dvou státech.

Právo, 23.8.2018