Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Samé dobré zprávy

Samé dobré zprávy

Česká republika ve srovnání s loňskem propadla v žebříčku konkurenceschopnosti, který sestavuje každoročně Mezinárodní institut pro rozvoj managementu, o dvě příčky, na 35. Místo. Martin Tlapa z úřadu vlády reagoval slovy, že celkově jsme na tom pořád ještě dobře. Některé země Evropské unie se propadly ještě víc.

Vzhledem k tomu, že Česká republika klesla předloni o tři příčky, a že se propadá už čtyři roky v řadě, přičemž propad nezastavil ani dva roky starý vládní balík opatření na podporu konkurenceschopnosti, reprezentuje vyjádření pana Tlapy unikátní druh optimismu, který si říká o širší využití.

Hodil by se například v reakci na výroční index vnímání korupce z dílny Transparency International. Česká republika v něm podle loňského hodnocení obsadila 54. místo ze 176 hodnocených zemí. TI připomíná, že hodnocení odráží především hluboce rozloženou státní správu, špatné fungování politických stran a nedotažení klíčových priorit protikorupční politiky.  Pan Tlapa by nás ale nejspíše uklidnil, že několik evropských zemí na východ  od  nás je na tom ještě hůře.

Mnoho optimismu budeme také potřebovat v reakcích na hodnotící zprávu Evropské komise o ekonomické situaci ČR. Ta upozorňuje, že rychlému oživení hospodářství brání vládní škrty ve veřejných investičních výdajích. Ty sice přispěly ke snížení schodku rozpočtu, ale celkový státní dluh dále roste, navíc poroste i strukturální zadlužení. Znamená to kupříkladu, že za rozmlácené silnice sice neutrácíme teď, ale desítky miliard na jejich opravy i nedostavěné projekty budeme muset zaplatit v budoucnosti.

EK navíc varovala, že pokud Česko letos konečně nepřijme zákon o státní službě, pozastaví nám vyplácení strukturálních fondů, čímž může přijít až o 500 miliard korun.  Zákon byl sice schválen před vstupem do EU v roce 2002, ale pak byla jeho účinnost několikrát odložena, protože by jinak politické strany po volbách nemohly rozdávat prebendy ve státní správě.

Pan Tlapa by na neslýchané vměšování Bruselu do našich vnitřních záležitostí mohl reagovat tak, že například takové Slovinsko je na tom, pokud jde o vývoj hospodářství ještě hůře. To by mohlo mnohé uklidnit.  Pokud jde o požadovaný zákon, v EU jsme sice jediná země, která ho nemá, ale lze hravě dokázat, že některé africké země ho nemají také. A ztratíme-li nakonec přece jen 500 miliard, lze občany uklidnit poukazem na mnohonásobně větší ztráty, které například USA utrpěly po pádu Lehman Brothers.

Svérázný vládní optimismus by se hodil i v reakci na zprávu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, která zhoršila výhled české ekonomiky pro letošní rok. Zaznamenáme prý letos pokles o jedno procento, oproti dřívějšímu optimistickému výhledu na pokles o pouhých 0.8 procenta. Pan Tlapa by mohl hospodářskou politiku vlády, která zemi do této recese zavlekla, elegantně bránit poukazem na to, že při recesi způsobené  v roce 1997„reformami“ Václava Klause  nebo třeba švédským pleněním za Třicetileté války už bylo hůř, a taky jsme to přežili.

 

Pana Tlapu by vláda také měla nasadit do boje s novináři, kteří upozorňují, že ani osm měsíců po loňské masové vraždě v přímém přenosu, pro niž se vžil název metylalkoholová aféra, nebyla vláda schopná prosadit jediný zákon, který by omezil černý trh s alkoholem.  Koneckonců, vysvětlil by nám nejspíš pan Tlapa, zemřelo jen pár desítek lidí.  Přitom jich mohlo být mnohem více.  Obecně lze škarohlídům , kteří pořád jen hledají nějaké chyby na činnosti vlády, vzkázat , že  situace v takovém Afghánistánu  je ještě  mnohem horší.

Právo, 1.6.2013