Hrad Miloše Zemana v posledních pěti
letech pilně přitápěl pod kotlem polarizace společnosti. Živil mýtus o
„kavárně“ versus většinovém zbytku společnosti—tzv. „obyčejných“ lidech za
hranicemi velkých měst, s nimiž prý souzní na rozdíl od elitářů právě
Zeman.
Výsledky prvního kola prezidentských voleb
ukazují, že Zemanovo dělení společnosti bylo do jisté míry falešně. Je sice
formálně vítězem prvního kola, ale většinu získal „ne-Zeman“—tedy protizemanovsky
silně naladěný tábor všech těch, které si Zeman poštval proti sobě.
V prvním kole měl tento tábor několik
tváří. Nyní má už jen jednu: ne-politika Jiří Drahoše. Ten, jistě ne náhodou,
ztělesňuje v mnohých ohledech přesně opačné kvality než ostřílený
politický matador Zeman–důstojnost, kultivovanost, neagresivnost.
Podpora, kterou Drahošovi okamžitě vyjádřili
téměř všichni ostatní neúspěšní kandidáti, není naneštěstí pro Zemana jen
formalita. Nepochybně dost souzní s tím, jak to cítí i voliči těchto
kandidátů.
V druhém
kole tak Zeman bude stát proti víceméně celému proti-zemanovskému táboru.
V roce 2013 vyhrál i proto, že jeho
protikandidát Karel Schwarzenberg měl podobně vysoké negativní preference jako
on sám. Nyní má ale vysoké negativní preference především Zeman, zatímco jeho soupeř
je přijatelný pro široké spektrum voličů. Aby vyhrál, potřebuje tedy protizemanovský
blok rozdělit. Jenže to bude při vysoké míře naštvanosti na současný Hrad těžké.
Svoji politiku, styl i problematické okolí,
jak mu radí jeho spojenec Andrej Babiš, už změnit nedokáže. Spíš musí doufat,
že se mu podaří v příštích dvou týdnech znevěrohodnit Drahoše alespoň do
té míry, že část protizemanovských voličů zůstane v druhém kole doma.
Obecně se zdá, že bývalý prognostik Zeman ne
úplně pochopil vývoj společnosti. Jeho jednostranná sázka na její starší
„post-komunistický“ segment nevzala dostatečně v potaz demografické změny
a generační posuny v posledních
letech. Prohraje-li, bude to i symbolický konec post-komunistické éry u nás.
Právo, 15.1.2018