Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Senátoři za ODS hrají vabank

Senátoři za ODS hrají vabank

Způsob, jakým senátní většina Občanské demokratické strany „zazdila“ při projednávání v horní komoře Parlamentu Lisabonskou smlouvu, nabízí v podzimních volbách do Senátu zásadní téma proevpropským stranám. Ačkoliv smlouvu, která má nahradit odmítnutou euroústavu, podepsal v roli premiéra za naší zemi předseda ODS Mirek Topolánek, senátní většina ODS poslala smlouvu k Ústavnímu soudu s cílem uměle zdržet ratifikaci. Navíc mnozí senátoři za ODS hrozí, že i kdyby ÚS nenašel mezi Lisabonskou smlouvou a  českou ústavou žádné rozpory, budou při ratifikaci hlasovat proti.

 

Zejména proevpropským sociálním demokratům se tak nabízí pro senátní volby silné motto: pokud bude mít ODS senátní většinu i po podzimních volbách, může to vážným způsobem ohrozit postavení České republiky v Evropské unii. Komplexní téma smlouvy sice není občanům snadno sdělitelné, ale téma evropanství sdělitelné je.

 

Proevpropské strany by si měly vzít příklad z Polska, kde Občanská platforma premiéra Donalda Tuska reagovala na obstrukce strany Právo a spravedlnost bratří Kaczynských při projednávání Lisabonské smlouvy tak, že pohrozila novými volbami, v nichž by se evropská budoucnost Polska stala hlavním tématem. Kaczynští raději couvli. Většina Poláků, stejně jako většina Čechů, totiž Lisabonskou smlouvu podporuje. V České republice je situace o to pikantnější, že nejvíce zastánců má smlouva mezi voliči ODS.

 

Jestliže se senátoři za ODS staví proti mínění většiny občanů i většiny vlastních voličů, a po vzoru čestného předsedy své strany na Hradě dělají účelově z další integrace EU strašáka, je namístě jasně říci, že udrží-li si ODS po senátních volbách většinu, může mít Česká republika vážný problém.

 

Už teď se zbytek EU na Českou republiku dívá jako na potížístu, který neví, co chce. Pokud si Topolánek nezajistí ve své vlastní straně pro smlouvu, kterou sám podepsal, potřebnou podporu, může se naše nadcházející předsednictví EU změnit ve fiasko. Zbytek EU by totiž jen těžko bral vážně předsednickou zemi, která uměle zdržuje přijetí nové eurosmlouvy.

 

Nemálo senátorů za ODS si dokonce myslí, že by se nic nestalo, ani kdyby smlouvu nakonec Česká republika odmítla úplně. Nevidí si bohužel ve svém rádoby vzdorném provincialismu na špičku nosu. Jestliže se bude takto chovat země, která se v EU ještě ani pořádně nezabydlela, zbytek EU si jistě najde způsob, jak jí odsunout na vedlejší kolej.

 

Zejména ČSSD, která naší zemi do EU přivedla, by měla občanům vysvětlovat, že bez našeho členství v EU by se nekonala větší část českého ekonomického zázraku. A že bude-li země vinou ODS izolována, může náš „pohádkový“ příběh posledních let skončit stejným pádem jako jiné příběhy v českých dějinách. Pádem nejen ekonomickým, protože země, která se sama vyřadí z hlavního proudu evropské integrace, se automaticky ocitne v gravitačním poli Ruska.

 

Právo, 5.5.2008