Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Šlamastyka anglosaských demokracií

Šlamastyka anglosaských demokracií

Dvě největší demokracie v anglosaském světě—Spojené státy americké a Velká Británie—se topí v problémech. Je to historická ironie, protože obě byly dlouho považovány za demokracie takříkajíc nejvyspělejší.

Obě země ale nyní nevědí, jak se postavit výzvám globalizace, kterou paradoxně právě ony pomohly spustit rozvojem finančních trhů, korporátního kapitalismu i technologickými inovacemi. Co je důvodem těchto obtíží?

Začít lze tím, že obě země byly v minulých dekádách ve srovnání s evropskými kontinentálními demokracie mnohem více v zajetí neoliberálních pouček o neviditelné ruce trhu. Ne že by neměly svoje verze sociálního státu, ale ve srovnání zejména s evropským kontinentálním severem byl stát vždy až na druhém místě za hesly o individuálním úspěchu a starostí každého o sebe sama.

Když globalizace spustila odchod tradičních průmyslových odvětví do levnějších světových destinací, byly milióny lidí v obou zemích stále více ohrožovány ztrátou zaměstnání a zároveň přílivem migrantů. Na rozdíl od západní Evropy, odkud tradiční průmysl odešel taktéž a kam migranti též proudí, ale bez solidních sociálních jistot.

Předchozí slabá sociální politika navíc způsobila, že v obou zemích existují na rozdíl od kontinentální západní Evropy rozsáhlé vrstvy vpravdě „proletářských“ vrstev, ve kterých probouzí nové výzvy globalizace skutečnou úzkost.  Což o to, určitá míra úzkosti z nových jevů existuje ve všech západních zemích, ale sociálně kohézní evropské společnosti byly schopné zatím tyto šoky absorbovat. Nacionalisticko-populistická hnutí v nich tak vesměs utrpěla v rozhodujících bitvách porážky, zatímco v USA a Velké Británii uspěla. 

Když mají ale tito vítězní nacionalisté realizovat nyní svoje prázdné sliby, je z toho stále větší chaos. I skalní příznivci americká prezidenta Donalda Trumpa začínají chápat, že takříkajíc naletěli. A Velká Británie nyní dokonce ještě překoná chaos po brexitu politickou paralýzou, kterou vytvoří nerozhodné výsledky právě proběhnuvších voleb.

Nacionalisté v obou anglosaských zemích navnadili voliče na sliby návratu k minulosti. Jenže ani britská imperiální sláva, ani americká „zlatá“ poválečná léta se už nevrátí. Je nutné jít kupředu, a uchopit výzvy globalizace pozitivně.

Což svými návrhy na reformy jak domácí tak evropské--při zachování otevřeného pohledu na svět--předvádí kupříkladu nově zvolený francouzský prezident Emmanuel Macron. USA a Velká Británie i kvůli tradičně silným občanským společnostem svoje současné krize překonají, ale budou se možná muset inspirovat u Evropanů, vůči kterým měly obě země dlouho spíše povýšené postoje.

Právo, 12.6.2017