Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Služební zákon, aneb přehlídka politické demagogie

Služební zákon, aneb přehlídka politické demagogie

Debata, která obklopovala rozhodování Poslanecké sněmovny o propuštění novely zákona o státní službě do prvního čtení, byla přehlídkou politické demagogie. Přehlídku pokrytectví, které se s projednáváním zákona pojí, můžeme začít u prezidenta Miloše Zemana. Ten de facto spojil propuštění zákona do prvního čtení se jmenováním šéfa hnutí ANO Andreje Babiše, jenž nemůže předložit negativní lustrační osvědčení, do funkce ministra financí .

Prezident si tak snažil vytvořit alibi pro porušení dosavadní zvyklosti, která velela prezidentům od ministrů lustrační osvědčení požadovat.  Lustrační ani služební zákon, který byl přijat v roce 2002, ale jehož účinnost byla opakovaně odkládána, výslovně otázku negativních lustrací ministrů neřeší, ač někteří experti tvrdí, že jelikož je ministr automaticky považován za součást státní správy, lustrační osvědčení předložit musí.

I tak zůstává vyžadování lustračního osvědčení od ministrů především otázkou interpretace lustračního zákona i dodržování dosavadních  zvyklostí, a prezident má tedy volné ruce. Pokud si někteří politici myslí, že nemá, jedinou reálnou možností, jak spor rozseknout, je napadnout případné jmenování ministrů bez předložení lustračních osvědčení u Ústavního soudu.

Prezident svým postupem bohužel zamlžil skutečnost, že lustrace a nový služební zákon spolu nezbytně nijak nesouvisí.  Jediná zřejmá vazba totiž spočívá v tom, že v doprovodném, tzv. změnovém zákoně z roku 2002 byla povinnost předkládat lustrační osvědčení pro ministry zrušena. Tento zákon ovšem, stejně jako samotný služební zákon, nenabyl nikdy účinnosti.

Pokrytecky se chová ovšem i vládní koalice. Ta tvrdí, že svolala mimořádnou schůzi sněmovny především kvůli tomu, že si sama dala závazek zákon o státní službě co nejdříve schválit. Třeba prý i kvůli tomu, že nám jinak hrozí ztráta miliard z fondů Evropské unie.

Tlak Unie sice existuje, ale důvodem pro mimořádnou schůzi je, jak každý ví, především tlak prezidenta.  Když nyní koalice vychází vstříc jeho podmínce, činí z mimořádného projednání služebního zákona skutečně jakýsi „lex Babiš“, jak zákon posměšně označuje část opozice.

Pokrytecká je ovšem i část opozice. TOP 09 a Občanská demokratická strana  vyčítají koalici, že tím, že se podřizuje diktátu prezidenta, oslabuje parlamentní demokracii.  Jenže otevírá-li splnění právě této prezidentovy podmínky dveře k ustavení politické vlády vzešlé z voleb, je podivné argumentovat, že se propuštěním služebního zákona do prvního čtení, jak požaduje prezident, posunujeme k poloprezidentskému systému. Zrovna tak bychom mohli argumentovat, že jelikož splnění této podmínky umožní konečně jmenovat plnohodnotnou vládu, posuneme se zpět k parlamentní politice.

 Navíc propuštění takového zákona do prvního čtení není totéž, jako kdyby se vládní koalice podřídila prezidentovu zasahování do složení vlády. To by byl ústavní posun, v případě služebního zákona jde spíš o taktiku. Každý totiž ví, že finální verze služebního zákona bude dosti odlišná od té současné.  Je prostě moudřejší poslat zákon do prvního čtení, a vzít tím prezidentovi, který sám účelově spojil lustrace a služební zákon, z rukou jeho nejsilnější nástroj k rozbití rodící se vlády.

ČRo Plus, 22.1.2014