Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Sobotkova pozoruhodná logika

Sobotkova pozoruhodná logika

Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka v rozhovoru  pro Právo (31.5.2014) prohlásil, že voliči prý nepřišli k volbám do Evropského parlamentu proto, že byli spokojení.

Tato spokojenost prý pramení z toho, že ČSSD vyhrála volby, je ve vládě, má levicového prezidenta a většinu hejtmanů. I řadu měst vedou lidé z ČSSD. Navíc Sobotkova vláda prý řeší úspěšně problémy země, a postupně tak přispívá k obnově důvěry politiku.

Ještěže při výčtu zářivých úspěchů, které přivodily volební porážku ČSSD, Sobotka  připustil, že k nízké volební účasti, a tím i k porážce ČSSD, mohlo přispět , že se politikům ČSSD nepodařilo během deseti let členství naší země v EU občanům vysvětlit, co znamená volit do europarlamentu.

Předseda ČSSD dělá z porážky ČSSD „nevýhru“ s pomocí pozoruhodné logiky: podle něj by ČSSD  zřejmě mohla evropské volby vyhrát jen za předpokladu, že voliči budou nespokojení. Čím to ale tedy, že ČSSD v minulosti prohrávala v eurovolbách, i když její voliči byli nespokojení?

Anebo, jak je možné, že v EU je celá řada zemí, kde jsou voliči o poznání spokojenější s vládou i celkovou situací než u nás, a přesto jich chodí téměř polovina volit i v eurovolbách?  To u nás, pokud bychom dovedli Sobotkovo tvrzení do logických důsledků, zřejmě klesne voličská účast na nulu, bude-li díky neúnavné práci vládních politiků dále růst všeobecná spokojenost.

Možná by měla ČSSD hledat skutečné odpovědi. Mohla by začít třeba otázkou, proč je účast v eurovolbách nejnižší  v obou následnických státech Československa. Že by zde hrálo roli nějaké historické trauma?  

A proč je u nás v moři postkomunistického nezájmu o evropskou politiku přeborníkem právě voličstvo ČSSD? Vždyť zatímco v západní Evropě je levicový volič z podstaty věci „internacionálnější“ a méně ochotný se uzavírat v národních hranicích než volič pravice, u nás je to naopak.

Voliči ČSSD, jak ukazují i jejich postoje k EU ve volbách a průzkumech, se světa za českými hranicemi v podstatě bojí. Asi to nebude jen tím, že jim politici ČSSD zapomněli vysvětlit, k čemu je dobrý europarlament.

Naopak: mnozí politici ČSSD přiživují fobie i předsudky svojí voličské základny nejen vůči EU, ale i vůči menšinám a imigrantům. Řada politiků ČSSD  navíc působí tak, že v podstatě nemá ráda Západ, jehož nejvýraznějšími představiteli jsou EU a USA.  

Střet s evropskými tématy je střetem s modernitou, a vedení ČSSD neví  ve světle své voličské základny, kterou velký „ svět moc nezajímá, jak na ně. Mnozí jistě ironicky namítnou,  že voliče nelze vyměnit, takže o čem je tady vlastně řeč? Buďme raději realisti.

Jenže možná by stačilo, aby politici ČSSD místo výroků o tom, že jejich stávající voličstvo je natolik spokojené, že už ani nevolí, pokusili voliče vzdělávat i ve věcech jdoucích za horizont toho, zda se bude někde platit ten či onen poplatek, zaměstnanost bude o půl procenta nižší, nebo se podaří s církvemi uhádat zmírnění restitucí.

 Mohli by se pokusit začít lákat voliče podobné těm, kteří podporují sociální demokraty na Západě.  Pokud  to ČSSD neudělá, hrozí jí, že brzy nebude v modernizující se společnosti nikoho vážně zajímat, protože mladé a vzdělanější  lidi nezajímá už teď. A nikterak ji nepomůže utěšování tím, že ty co ještě zajímá, jsou tak spokojení, že raději už ani nevolí.

Právo, 2.6.2014