Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Sobotkovo referendum

Sobotkovo referendum

Předseda sociální demokracie Bohuslav Sobotka navrhuje, aby podobu případné koaliční dohody mezi ČSSD, hnutím ANO a lidovci schválili ve vnitrostranickém referendu členové jeho strany. Už na první pohled není cílem tohoto návrhu stabilita příští vlády, ale spíš stabilita Sobotkovy pozice v ČSSD.

Když Sobotka svůj návrh přednesl, mohlo se mnohým zdát, že se sociální demokrati začínají inspirovat tím, jak funguje populistické hnutí ANO, které se po volbách chodí ptát svých voličů, zda má dělat to či ono. Jenže co se může jevit jako logické v případě nevyprofilovaného hnutí, je v případě zavedené politické strany dosti neobvyklé. 

Navíc už jen vyslovením tohoto návrhu Sobotka vyjevuje, že si není svojí pozicí ve straně zdaleka tak jistý, jak by naznačovala jeho prohlášení po vítězném souboji s tzv. pučisty, které bylo podtrženo jasným rozhodnutím Ústředního výkonného výboru strany, že má právě on stát v čele vyjednávacího týmu strany a být stranickým kandidátem na příštího premiéra. 

Ačkoliv se skupina okolo bývalého místopředsedy Michala Haška, která se Sobotku hned po volbách pokusila sesadit z čela strany, stáhla po své porážce do ústraní, přičemž její čelní představitelé opustili vysoké stranické funkce, zdá se, že si Sobotka nemyslí, že souboj s křídlem příznivců prezidenta Miloše Zemana v čele s Haškem skončil. 

Při hlubší analýze by nám mělo být jasné, proč. Tak především rebelové neodešli ze svých pozic s tím, že se dopustili něčeho špatného, když se nejprve v den skončení voleb tajně sešli s prezidentem Zemanem, aby se pak o den později pokusili Sobotku odstranit z čela strany. 

Tvrdí, že hlasování předsednictva strany, které iniciovali a které požadovalo, aby Sobotka odešel jak z čela týmu vyjednávajícího o příští vládě, tak z čela strany, bylo jen logickou reakcí na relativně špatné volební výsledky strany. Oni v podobě svých rezignací z těchto výsledků prý už vyvodili odpovědnost. 

V tomto postoji, jak si je Sobotka dobře vědom, je skrytá hrozba. Pokud neuspěje se sestavením vlády nebo pokud bude příští koaliční dohoda zjevně příliš velkým kompromisem, v němž bude těžké najít hlavní programové priority ČSSD, přejdou haškovci do protiútoku. Navíc je docela pravděpodobné, že by k takové koaliční dohodě měl co říct i údajně levicový prezident, který se s nominací Sobotky na premiéra asi jen těžko smiřuje. 

Sobotka je tedy v kleštích. Musí sestavit vládu, jinak je jeho budoucnost v čele ČSSD ohrožena. Tu ovšem nesestaví, pokud neudělá některé zásadní kompromisy, protože jak ANO, tak lidovci nemíní v některých oblastech ustupovat. Sobotkovou zdánlivě jedinou šancí, jak odvrátit protiútok haškovců, popřípadě i prezidenta, je nechat si v podobě referenda vystavit vedle nedávného hlasování ústředního výboru strany ještě jedno potvrzení, že za ním strana stojí. 

Hodně tím ale riskuje. Zatímco stranická elita se při hlasování ústředního výboru za něj postavila, nálady v členské základně mohou být jiné, jakkoliv se zdálo, že v událostech po tzv. puči ho většina straníků podporuje. Jenže většina členů ČSSD také v prezidentském klání volila Miloše Zemana, jehož je Sobotka politickým rivalem. 

Pokud Zeman před referendem koaliční smlouvu odsoudí jako příliš velký ústupek pravici, může se Sobotka rázem octnout na tenkém ledě. A je zde ještě jeden problém. Ve vítězném souboji s haškovskými rebely Sobotka ukázal, pro mnohé možná překvapivě, že je skutečným politickým lídrem. Když se teď bude chodit ptát členské základny na rozhodnutí, která by měl skutečný politický lídr vzít s příslušnou mírou rizika na sebe, může image schopného politického vůdce zase rychle ztratit. 

ČRo Plus, 20.11.2013