Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Solidarita jako jednosměrná cesta

Solidarita jako jednosměrná cesta

V diskuzi o uprchlické kalamitě a návrzích Evropské komise na rozdělování uprchlíků podle kvót se směšují dvě roviny, které je účelné oddělit.

Jednou rovinou je solidarita s uprchlíky. Nějaká společná evropská politika na této úrovni je žádoucí (a nedávný summit  EU přijal některé kroky), ale celé EU nelze vnutit uniformní řešení.  Jednotlivé země mají mít právo pomáhat podle svých možností individuálně-- od přijímání uprchlíků přímo z krizových oblastí až po pomoc při stabilizaci poměrů v rozvrácených zemích.

Druhou rovinou je solidarita s ostatními zeměmi EU, zejména těmi, které jsou nejvíce zasaženy uprchlickou kalamitou. Žádná z nich nemůže za to, že sousedí s Afrikou v situaci, kdy EU jako celek zatím nebyla schopná se s přílivem běženců účinněji vypořádat nebo do něj vnést nějaký řád.

Ne všechny země v schengenském prostoru navíc nesou břímě ochrany vnějších hranic EU. Země obklopené jen členy EU, jako je Česká republika, by měly tuto pro ně výhodnou dělbu práce reagovat v krizích přinejmenším „dělbou solidarity“.

Představme si, že by se Rusko rozhodlo zabrat celou Ukrajinu,  a sousední země by zaplavily statisíce uprchlíků. Asi bychom se dost podivovali nad smyslem evropské solidarity, kdyby země EU, dostatečně vzdálené od epicentra krize, odmítaly s tak obrovským problémem na našem území pomoct. Kvóty coby nouzové opatření na distribuci uprchlíků do ostatních zemí EU by nám nejspíš nepřipadaly už tak „dirigistické“, jak se o nich nyní mluví.

Nesolidární je naše počínání i proto, že země, které nakonec jižnímu křídlu Unie pomohou, a budou se možná kvůli našemu odmítání kvót nuceny podělit i o nám „přidělené“ uprchlíky, jsou shodou okolností právě ty, které primárně financují strukturální fondy, po nichž  naše země tak dychtivě natahuje ruce.

Bude proto zajímavé sledovat, jakých absurdních dimenzí dosáhne debata točící se u nás okolo čísla 525 coby navržené české „kvóty“ pro příjem uprchlíků. Podobné číslo, ale ve stamiliardách korun, shodou okolností vystihuje míru solidarity, kterou nám jen v tomto rozpočtovém období nabízejí bohatší členové EU.

Naše debata o uprchlících je tak  i o tom, do jaké míry patříme i čtvrtstoletí po pádu bývalého režimu do vzájemně solidární Evropy. Zatím se zdá, že solidaritu chápeme jako jednosměrnou cestu: vy dávejte, a my si vybereme, co se nám hodí.

Právo, 18.5.2015