Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Souboj o interpretaci odchodu Merkelové

Souboj o interpretaci odchodu Merkelové

Oznámení německé kancléřky Angely Merkelové, že letos v prosinci skončí ve funkci předsedkyně německé Křesťansko-demokratické unie a v čele německé vlády zůstane nejdéle do roku 2021, vyvolalo celou plejádu reakcí, které jsou samy o sobě zajímavější než avizované plány Merkelové. K těm bychom mohli jednoduše říct, že kancléřka, která stojí v čele Německa nepřetržitě od roku 2005, vcelku realisticky usoudila, že už je takříkajíc příliš okoukaná a Německo potřebuje nový impuls.

Její CDU oslabuje, a i když zůstává nejsilnější německou stranou, je zřejmé, že nový impuls potřebuje i ona. Teprve po odchodu Merkelové se ukáže, do jaké míry je oslabování CDU důsledkem obecného slábnutí tradičních stran a do jaké míry souvisí s tím, že Merkelová už tak říkajíc netáhne jako dřív.

Plánovaný odchod Merkelové ovšem nalil novou krev do žil těm, kdo ji obviňovali, že svým otevřením německých hranic statisícům uprchlíků v roce 2015 nese hlavní díl odpovědnosti za uprchlickou krizi. I u nás se tak roztrhl pytel s komentáři, že Merkelovou se zpožděním prý dostihl její tolerantní postoj k migraci. Někteří čeští komentátoři znovu připomínají její údajné selhání v této věci a nabízejí argumenty, které mají ukázat, jak moc se Merkelová mýlila, a politicky si tudíž uškodila, což má být nyní podle nich hlavní důvod jejího odchodu.

Což o to, migrační politika Merkelové se nesetkala s pochopením u všech Němců, o čemž svědčí i její spory se sesterskou CSU v Bavorsku nebo nárůst popularity protiimigrační Alternativy pro Německo. Jenže celkově nebyl a není tento nesouhlas s její politikou zdaleka tak silný, jak se o něm píše a mluví a u nás, kde mají mnozí politici i komentátoři tendenci nahlížet situaci v Německu skrze naši optiku.  

Kdyby německá veřejnost nahlížela na migraci jako ta česká, asi by Alternativa pro Německo skutečně měla mnohem silnější podporu. V celoněmeckém průměru má ale deset až patnáct procent, což rozhodně nelze interpretovat jako porážku, které stojí za odchodem Merkelové.

Chceme-li její odchod interpretovat poctivě, je tedy třeba vzít v úvahu celou škálu skutečností, a nesnažit se tuto událost nahlížet skrze prizma, které je spíše české něž německé.  A  také spíše ideologické než věcné. Jinými slovy: v objektivnějším pohledu se nelze vyhnout skutečnosti, že pro většinu Němců nebyla před minulými volbami do Bundestagu migrace hlavním tématem. Kdyby byla, Merkelová by se nestala počtvrté kancléřkou.

Impulsem pro oznámení odchodu Merkelové se staly nedávné volby v Hesensku, v nichž výrazně oslabila jak CDU, tak koaliční sociální demokracie. Jenže skutečným vítězem těchto voleb, stejně jako před několika týdny v Bavorsku, není proti-imigrantská Alternativa pro Německo, ale Zelení. A ti jsou ve svých pohledech na migraci o poznání liberálnější než Merkelová, která se od roku 2015 postupně stala ve vztahu k migraci konzervativnější.

Hlavní důvody pro odchod Merkelové jsou tedy jiné, než ty, které nám nabízejí někteří čeští komentátoři. Anebo ty, jež budou nyní uvádět představitelé různých krajně pravicových stran v Evropě, kteří se budou snažit interpretovat odchod Merkelové jako svoje vítězství. Navíc není jisté, že ohlášený konec Merkelové na špici německé politiky neznamená, že si jen otevírá cestu do nejvyšších pater politiky evropské.

Což by mimochodem byla velmi dobrá zpráva pro zemi, v níž se pro nemalou část politické scény a veřejnosti stala po roce 2015 terčem místy až hysterických výpadů. Po jejím odchodu z čela německé politiky totiž bude mít jakýkoliv její nástupce či nástupkyně jen těžko tolik pochopení pro postkomunistické země ve středu Evropy, jako měla Merkelová.

ČRo Plus, 31.10.2018