Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Soumrak politických stran v Česku?

Soumrak politických stran v Česku?

V poslední době někteří politologové argumentují, že nastal konec první české republiky. Tedy demokratického režimu v podobě, do níž se vyvinul po roce 1989.

Jiní ale oponují, že zatímco se v zemi změnila atmosféra, nedošlo zatím k takovým změnám Ústavy, které by stvořily nový režim, a nedošlo zatím ani k výraznému podvázání občanských a politických svobod. Momentální stav této debaty tedy vyznívá spíše jako remíza.

Přesto jisté dosti radikální změny probíhají. Tou nejvýraznější je propad či přímo mizení tradičních politických stran.

V tristní situaci jsou zejména obě levicové strany—ČSSD a KSČM. Obě ztratily v posledních volbách mnoho svých (ponejvíce starších) voličů na úkor Babišova populistického ANO, které nabízí sociální jistoty a obraz silného vůdce. Zásadnějším problémem je, že ani jedna z těchto „postkomunistických“ stran neoslovuje mladší voliče.

Ve špatné situaci jsou ale i  pravicové strany, z nichž některé přitom na mladší voliče cílí. Což naznačuje, že problém je hlubší než výše zmíněné problémy levice.

Jde nejen o to, že všechny tzv. tradiční strany nesou břímě minulých pochybení, ale i o to, že se ve stále „tekutější“ modernitě  přežilo tradiční stranictví. Voliči tak obecně stále více odmítají strany spojené s klasickými ideologiemi na pravolevé škále. A u nás pak specificky navíc strany zatížené minulými omyly.

To ale neznamená, že končí parlamentní demokracie. Tu mohou, zdá se,  uskutečňovat i různá nová hnutí, popřípadě moderněji organizované nové strany, než jsou ty stávající. O osudu demokracie tu nás rozhodne nikoliv to, zda určitou část společnosti reprezentují místo stran nová hnutí, ale zda jsou tato hnutí vnitřně demokratická a mají demokratické cíle.

Babišovo ANO nebo Okamurova Svoboda přímá demokracie ve skutečnosti žádnými hnutími nejsou, ač se o nich tak mluví. Jsou to projekty silných vůdců, obklopenými politickým komparsem. Piráti na druhou stranu skutečným hnutím jsou.

Budou-li umírající tradiční strany nahrazeny takovými vnitřně flexibilními a zároveň demokratickými hnutími, nemusí nakonec být současné uvadaní českých polistopadových stran zase tak velkou tragédií. Jisté je, že česká politická scéna je zralá na to, aby se nové subjekty na troskách první generace polistopadové stranické politiky vynořily.

Právo, 23.7.2018