Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Stát čtvrté cenové skupiny

Stát čtvrté cenové skupiny

Po téměř třiadvaceti letech budování demokracie coby jen jakési odmocniny trhu, kdy byl stát chápán jako přítěž svobodné společnosti, máme stát, který je v mnoha ohledech nebezpečím pro společnost. Vlna otrav pančovaným alkoholem je toho jen smutnou ilustrací.

Po období komunistické diktatury odmítali politici vidět, že stát je ve svobodných poměrech hlavním garantem pravidel hry, bez kterých nemohou řádně fungovat ani demokracie ani trh. Všimněme si, že nejlépe jsou na tom ty evropské země, kde sice nemají plná ústa „trhu“ a boje proti údajně přemnoženému úřednictvu, ale kde funguje stát.

Předešlý režim kontroloval každý aspekt života společnosti, čehož dosahoval s pomocí vysokého stupně státní represe. Stát, který máme po téměř třiadvaceti letech „svobody“, je naopak zcela bezzubý. Nejenže nedokáže v řadě oblastí nastavit pravidla hry, ale když už je nastaví, vynucuje jejich dodržování v podstatě nahodile.

Ilustrací zmatených postojů ke státu je i reakce prezidenta Klause, který označil částečnou prohibici, zavedenou vládou, za silácké řešení. Pěkně tak sice popsal nesystémovost vládního řešení, k čemuž správně dodal, že vlna otrav je zásadním selháním státu, jenže se vtírá otázka, co z výšin svých ústavních funkcí od roku 1989 udělal on sám pro to, aby stát skutečně fungoval tak, že siláckých řešení nebude potřeba?

Za současnou situaci je naopak svými opakovanými útoky na stát ve jménu neviditelné ruky trhu spoluodpovědný, což také podtrhl tvrzením, že když se stát do něčeho začne plést, tak to prý bude jen horší, ne lepší.

Premiér Nečas vcelku správně reagoval slovy, že silácká jsou ve skutečnosti prezidentova slova, neboť vláda si nemohla dovolit zákaz prodeje lihovin nezavést, když umírají lidé. Zároveň se tím ale dotknul podstaty problému.

Tou není skutečnost, že se stát do něčeho plete, ale že se „plete“ nesystémově, až když vypukne krize. V této „nahodilosti“ hraje nemalou roli „tržní“ nadvláda peněz nad státem i demokracií.

Od slabého státu si lze koupit jak „pravidla“, která vyhovují různým zákulisní zájmům, tak beztrestné porušování pravidel, která by se snad chtěla takovým zájmům stavět do cesty. Politické strany  v takovém státě fungují především jako převodové páky mocných podnikatelských skupin. Státní služba není regulována kvalitním zákonem, politici mají strach z nezávislé policie a justice.

Výsledkem je stát čtvrté cenové skupiny. Dlouholeté šíření levného pančovaného alkoholu prodejem v různých stáncích a pajzlech je výmluvným symbolem českého státu jako takového. Ve státě čtvrté cenové skupiny se nejen nezřízeně pije i obchoduje s pančovaným alkoholem, a nejen se dosahují evropské rekordy v konzumaci drog,  ale je také nebezpečné vyjet autem na silnice (kde stát nevynucuje dodržování předpisů a nemá peníze na údržbu), zapsat se na univerzitu (kde se mohou falšovat diplomy), nebo si třeba jít zaregistrovat auto do ministerstvem zfušovaného registru.

V takovém státě se prý nic nedá dělat proti džungli kasin a heren, proti nočním klubům, proti pochybným tržnicím, nebo proti bazarům a sběrnám kovového odpadu, kde se čile obchoduje s kradeným zbožím.  A málo se prý dá dělat proti systémové manipulaci veřejných zakázek a korupci. V takovém státě vláda sice vládne, ale není jasné v zájmu koho, a  prezident bůhví v zájmu koho raději káže po světě o globálním neoteplování místo toho, aby se zasazoval o řádné fungování státu, jehož je hlavou.

Žít v takovém státě je dost riziková záležitost. Pokud v příštích volbách vyhraje levicová opozice, která nemá se státem takové problémy jako pravice, měla by si jako jeden z hlavních programových cílů stanovit peroutkovské heslo: „budování (výkonného) státu“.

Právo, 20.9.2012