Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Státní zástupce Ištván si zaslouží omluvu

Státní zástupce Ištván si zaslouží omluvu

Na hlavu vrchního státního zástupce Ivo Ištvána se snesla vlna nelítostné kritiky, když v červenci roku 2013 Nejvyšší soud rozhodl, že bývalí poslanci Občanské demokratické strany Ivan Fuksa, Marek Šnajdr a Petr Tluchoř nemohou být stíháni za to, že směnili svoje poslanecké mandáty za lukrativní pozice ve státních firmách, protože v té době požívali poslaneckou imunitu. Ištván prý měl vědět, že právní konstrukce, na jejímž základě se rozhodl poslance stíhat, nemůže obstát ani z ústavního hlediska.

Mnoho uznávaných právních expertů ale vyjádřilo tehdy na rozhodnutím Nejvyššího soudu podiv. Interpretoval totiž poněkud nelogicky rozsah poslanecké imunity velmi široce tak, že se vztahuje i na projevy a jednání mimo Poslaneckou sněmovnu. Rozhodnutí vedlo nakonec k zastavení trestního stíhání poslanců a následně posloužilo i jako důvod k jejich odškodnění v řádu desetitisíců korun za neoprávněnou vazbu.

Ústavní soud nyní definoval rozsah poslanecké imunity mnohem úžeji než Nejvyšší soud. Soud sice rozhodoval v kauze rasistických výroků na Facebooku učiněných bývalým poslancem za Věci veřejné Ottou Chaloupkou, který se též zaštiťoval poslaneckou imunitou, jenže rozhodnutí Ústavního soudu mají obecnou závaznost, takže by se v budoucnosti měly jeho interpretací imunity řídit i soudy řádné, včetně Nejvyššího soudu.

Podle Ústavního soudu musí být splněny tři podmínky, za nichž je projev zákonodárce chráněn poslaneckou imunitou. Za prvé musí být takový projev sdělením informace slovem, písmem, obrazem nebo jiným srovnatelným způsobem. Zá druhé musí být učiněn na schůzi Sněmovny, Senátu nebo jejich orgánů. A za třetí musí tento projev směřovat k účastníkům debaty, nikoliv navenek k voličům.

Zatímco Nejvyšší soud definoval jako projev poslance chráněný imunitou v podstatě jakékoliv jednání související s politickou činností, včetně různých politických dohod, Ústavní soud konstatoval, že projevem, který je chráněn imunitou ve smyslu ústavy, může být pouze vyjádření názoru splňující tři zmíněná kritéria, a nelze jej zaměňovat za jakýkoliv projev vůle v trestněprávním smyslu.

Ivo Ištván prohlásil, že ve světle rozhodnutí Ústavního soudu zvažuje, zda znovu otevřít případ tří poslanců, ale zároveň si uvědomuje, že je případ nesmírně složitý. Je především otázkou, zda by bylo možné zvrátit již jednou učiněné rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Jisté je, že všichni ti, kdo obviňovali Ištvána a jeho spolupracovníky, že nerozumí ústavě, a že šli do předem prohraného boje, z čehož by měl Ištván vyvodit osobní důsledky, by nyní měli svoje postoje přehodnotit.

Není sice jisté, že by soudy nakonec poslance Fuksu, Šnajdra a Tluchoře poslaly do vězení, protože by mohly dojít k závěru, že v jejich případě směnou poslaneckých mandátů za lukrativní posty ve státních podnicích nebyla naplněna skutková podstata korupce, ale každopádně je zároveň jasné, že Ištván měl podle ústavy právo proti těmto poslancům zahájit trestní řízení pro podezření z korupce, protože takové podezření existovalo a, jak nyní víme z rozhodnutí Ústavního soudu, jednání poslanců nechránila imunita.

Zajímavé bude sledovat, jaké ponaučení vyvodí z rozhodnutí Ústavního soudu Nejvyšší soud. Jeho interpretace šíře poslanecké imunity se zdála být nelogická. Pro českou justici by bylo přínosné, kdyby Nejvyšší soud svoji chybu uznal a pomohl tak, aby se se interpretaci ústavního soudu do budoucna řídila celá justice.

Pro veřejnost, která většinově vnímala rozhodnutí Nejvyššího soudu kriticky, protože se vzpíralo zdravému rozumu, může být rozhodnutí Ústavního soudu dalším signálem, že se česká justice pomalu vymaňuje z právního absurdistánu, který u nás v prvním čtvrtstoletí po pádu bývalého režimu v mnoha směrech panoval.

ČRo Plus, 25.6.2015