Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Strany na skluzavce do nicoty

Strany na skluzavce do nicoty

Nerozvinutost českého poltického stranictví i 25 let od obnovy politického pluralismu u nás se projevuje nejrůznějšími způsoby. Strany, které byly většinou vytvořeny „shora“ skupinkami nových elit, zůstávají malé a poměrně neduživé. Skutečnost, že byly záměrně vytvořeny s cílem distribuovat moc a vliv mezi omezený počet lidí, dodnes zapříčiňuje, že nijak nelační po nových členech.

Jsou, jak se někdy říká, „odtržené od reality.“ Tato odtrženost se projevuje nejen tím, že nejsou organicky navázány na občanskou společnost, a nečerpají z ní ani ideje, ani nové lidi. Projevuje se i tím, že jim zcela chybí „tykadla“, která by je citlivě upozorňovala na to, jak je jejich vnitřní dění vnímáno na veřejnosti.

Po téměř dvě desetiletí pracovaly zavedené parlamentní strany, zejména ty největší, s předpokladem, že svoji personální a programovou politiku nakonec veřejnosti nějak prodají, ať už je jakákoliv. Pojila se s tím víra v moc peněz, které mohly koupit potřebný politický marketink. A také víra, že Češi nakonec budou opakovaně dělit největší porci moci mezi občanské demokraty na pravici a sociální demokracii na levici.

Zejména v těchto stranách tak převážilo přesvědčení, že si v podstatě mohou dělat, co chtějí, a že veřejnost nakonec nějak „zmáknou“. ODS na tuto aroganci doplatila jako první. Obklopila se kmotry, otevřeně pohrdala vládou zákona, a razila protievropskou politiku, která byla v nesouladu s většinově proevpropským voličstvem.

Nejkřiklavějším příkladem odtrženosti od veřejnosti ale byla její personální politika. Do užšího vedení strany se na bombasticky pojatých sjezdech dostávali politici, kteří buď byli přímo navázáni na nejrůznější kmotry, nebo politici, jejichž charisma a schopnost mluvit s veřejností byly tristní. Ba co víc, strana se dokonce programově zbavovala politiků, kteří byli i navzdory přibývajícím stranickým průšvihům populární.

V poslední fázi před strmým pádem ODS se tak do čela dostávali lidé jako Martin Kuba nebo Pavel Blažek, zatímco nejpopulárnější politik, Jiří Pospíšil, byl postupně upozaďován. V čele strany stál Petr Nečas, který postrádal jakékoliv vůdcovské kvality.

Není divu, že když v pravé části politického spektra nastoupila jako alternativa TOP 09, která byla neobtížena kmotry, měla charismatického předsedu, a hlásila se k EU, voliči ODS začali k TOP 09 hromadně přebíhat.

I TOP 09 ovšem začala rychle opakovat chyby ODS. V personální oblasti si držela Karla Schwarzenberga v čele jako maskota, ale iniciativu přenechávala sice schopnému, ale v očích veřejnosti též „všehoschopnému“ Miroslavu Kalouskovi. Ani ona se nepřetrhla v náboru nových lidí, i v ní se vnitřně rozhodovalo tak, jakoby nepotřebovala voliče.

I ona tak pomohla přispět k všeobecnému zhnusení ze stranické politiky a otevřít dveře antipolitickým populistům, jako je Andrej Babiš nebo Tomio Okamura.

ČSSD nyní s jistým zpožděním bohužel kopíruje vývoj v ODS. Ve straně zuří vnitřní boj, přičemž je zřejmé, že v křídle, které má políčeno na předsedu Bohuslava Sobotku a jeho spojence, není nikdo, kdo by mohl veřejnost pozitivně oslovit. Jeroným Tejc, Michal Hašek nebo Zdeněk Škromach evidentně vůbec netuší, že strana pod jejich případným vedením by následovala  ODS v jejím strmém sešupu.

Sobotka není žádný politický superman, ale alternativa je neskonale horší. Pod tlakem Sobotkových soupeřů se přitom už podařilo v ČSSD zopakovat to, co předvedla ODS v případě Pospíšila. Strana vloni vytlačila z vedení vlastního prezidentského kandidáta a v té době nejpopulárnějšího politika ČSSD Jiřího Dienstbiera. Po volbách se Sobotkovi oponenti pokusili o vnitrostranický puč.

Prohráli sice, ale nejrůznějšími způsoby se pokoušejí Sobotkovo křídlo oslabit, o čemž svědčí nejen Tejcův nedávný pokus přidat k otázkám ve vnitrostranickém referendu tu po osudu církevních restitucí, ale i zdánlivě nevysvětlitelná sólo jízda Milana Urbana v případě snížení daní na pohonné hmoty.

Je fascinující sledovat, jak se toto vše děje bez jakéhokoliv ohledu na širší veřejnost. Buď si rebelové neuvědomují, že jejich vítězství v ČSSD by bylo totéž, čím byl před časem nástup lidí typu Kuba a Blažek v ODS. Anebo si to uvědomují, ale je jim to jedno.

 Jde už  možná jen o to posbírat nejrůznější mocensko-ekonomické třesničky na dortě , dokud má ČSSD dort ještě jakžtakž pod kontrolou. Je totiž jasné, že bude-li dění v ČSSD pokračovat v současném stylu, dopadne strana úplně stejně jako ODS.

Právo, 29.7.2014