Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Tahle země není pro každého

Tahle země není pro každého

Téma „tato země není pro každého“ bylo  na letošním Žofínském fóru ve spojení s avizovaným vystoupením prezidenta Miloše Zemana příslibem další zásadní česko-bramboračkové kontroverze, v níž se bude několik dní topit veřejnost.  Název si pořadatelé vypůjčili od samotného Zemana, který ve svém posledním vánočním poselství  prohlásil, že „tahle země je naše a ani nemůže být pro všechny“.

Jelikož se mnozí občané mohli udiveně ptát, kdože jsou to ti „všichni“, co se do naší země hrnou, takže prezident před nimi dokonce musí varovat v poselství k národu, Zeman v témže projevu národ pro jistotu též ohromil konstatováním, že si připadá jako Kasandra, která varuje před vtažením trojského koně do Evropy. Tímto trojským koněm jsou uprchlíci, přičemž současná migrační vlna je podle něj řízenou akcí. Bývalý prognostik též s jistotou sobě vlastní předpověděl, že Českou republiku čeká migrační invaze, přičemž vyslovil obavu, že vládní politici tuto hrozbu podceňují.

Organizátoři Žofínského fóra ve svém přičinlivém úsilí potěšit pana prezidenta a zároveň najít téma, které je dostane do titulků, možná podcenili skutečnost, že se v posledních měsících uprchlická krize přestala konat—přinejmenším v podobě a  rozměrech, které otřásly Evropou v roce 2015. A jelikož Zeman je přeci jen bystřejší než oni, zřejmě si uvědomil, že těžko může strávit více než půlhodinu řečněním o migrační hrozbě České republice, která se ne a ne materializovat.

Pustil se tedy krátce do Turecka, kterému prý Evropa platí výpalné (i když mu EU ještě skoro nic reálně nezaplatila a kancléřka Merkelová čerstvě prohlásila, že Turecko nedostane bezvízový styk, pokud nesplní všechny podmínky). Ale snad aby úplně nevypadl z role Kasandry, přeci jen varoval, že si uprchlíci po zablokování balkánské trasy najdou trasy jiné.

Jak by toto přesměrování dnes již značně zmenšeného uprchlického proudu mohlo masově zasáhnout Českou republiku, kam žádní běženci i kvůli výrokům lidí, jako je český prezident, nechtěli ani v době, kdy jich táhlo Evropou přes milión, nenastínil. Přičinil ale konstruktivní návrh, že v případě, že by se tak přeci jen stalo, podporuje zavření státních hranic.

Vše to vyznělo tak trochu zoufale. Pan prezident měl v podobě uprchlické krize minulém roce pěknou politickou hračku zaručující mu znovuzvolení. Krize se v případě Česka sice odehrávala jen na televizních obrazovkách, ale i tak mohl vystrašené občany ještě více strašit předpověďmi, že jednoho dne se i u nás doma zaručeně zhmotní v realitu hrozivé obrazy uprchlických davů sestávajících dle jeho zaručených informací převážně z mladých dobře živených mužů, mnohých dozajista teroristů.

Tohle strašení mu po předloňském propadu přineslo pěkné politické body, takže když mu moderátor diskuze na Žofíně připomenul jeho preference okolo šedesáti procent, mohl sebevědomě prohlásit, že průzkumům nedůvěřuje, a že ho ve skutečnosti  podporuje 90 procent občanů.

Možná vycítil, že těch zbylých deset procent intenzivnějším strašením uprchlíky v kontextu značného poklesu jejich přílivu už nezíská, takže vlastně ani nerozebral hlavní téma—tedy proč Czechia není pro každého. A to je škoda. Námětů totiž bylo dost.

Místo obhajoby svých nadstandardních vztahů s Ruskem a  Čínou, jakož i obhajoby svých představ o ekonomické diplomacii, která k nám má podle prezidenta přitáhnout nové zahraniční investory, mohl zapřemýšlet kupříkladu nad jistým rozporem ve svém tvrzení, že „tahle země je naše“ v situaci, kdy celou páteř české ekonomiky ovládají nadnárodní korporace, z jejichž zisků u nás odteče do zahraničí každý rok více než 300 miliard korun v dividendách. A kdy více než 13 tisíc „českých“ firem je registrováno v daňových rájích.

Nicméně když už pan prezident míní, že hlavním posláním politiků, je přitáhnout k nám zahraničních investorů ještě více, mohl se třeba zamyslet nad skutečností, že jelikož Česká republika opravdu není pro každého (a to ani pokud jde o řízenou pracovní migraci ze zemí, jejichž obyvatel se Češi tolik nebojí), upozorňují nyní podnikatelé a investoři, že se jim nedostává 120 tisíc pracovníků. A že pokud ministerstvo vnitra svoji politiku rychle nezpružní, přesunou svoje podniky do Číny a dalších zemí.

 Mohl se také zamyslet nad skutečností, že navzdory solidnímu ekonomickému růstu v minulém roce a v prvních měsících tohoto, k čemuž ovšem dost přispělo lepší čerpání evropských fondů, zaznamenává Česká republika i přes jeho nezměrné úsilí na poli ekonomické diplomacie celkové zpomalení zahraničních investic. A to zřejmě nejen proto, že případní investoři už budou marně hledat zaměstnance v zemi bojící se nejen běženců, ale i gastarbeiterů, pokud nejsou důkladně prolustrováni.

V obecnější rovině proto, že Česká republika v zahraničí získává pověst xenofobní země z visegrádského klubu zamindrákovaných a nad liberální demokracií nos ohrnujících evropských zpátečníků, k čemuž pan prezident přispívá stejně vydatně jako k úspěchům čínského kapitálu u nás.  

Jsme navíc zemí, kde ani manažér velké nadnárodní firmy, pokud je to v očích mírumilovných Čechů náhodou „čmoud“, nemá na růžích ustláno. Svým sakem, kravatou a titulem z prestižní západní univerzity nikoho neoblafne. Tahle země prostě opravdu není pro každého, v tom má český prezident pravdu.

Jak je jedinečná, se ostatně znovu vyjevilo právě v době kdy řečnil na Žofíně. Poslanecká sněmovna totiž neschválila protikuřácký zákon, což vzápětí ocenil i propagátor kouření Miloš Zeman.  Nebudeme si tady přeci bezhlavě zavádět standardy, které platí už skoro ve všech západních zemích!

Deník Referendum, 26.5.2016