Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Těžký úkol pro levici

Těžký úkol pro levici

Stále častěji slyšíme, že dělení politiky na pravici a levici už nedává smysl. Pravdou spíše je, že tradiční dělicí čáry mezi levicí a pravicí se posouvají nebo rozmazávají.

Kupříkladu proto, že mizí celé sociální skupiny, které tradiční pravicové a levicové strany obhospodařovaly v době rozkvětu klasické industriální ekonomiky. Robotizace a další nové technologie rapidně zmenšují klasické dělnictvo, i když jakýsi nový „proletariát“ roste v expandujícím sektoru služeb.

Jeho problémy vidíme nyní v kostce v případě sporu ohledně odměňování pracovníků v supermarketech patřících nadnárodní nizozemské společnosti Ahold. Potíž je v tom, že pracovníci těchto nadnárodních firem nepociťují podobnou „třídní“ sounáležitost jako kdysi klasické dělnictvo. Navíc se mnoho v podstatě „proletářských“ pozic (kupříkladu práce u přepážek v bankách) tváří jako pozice pro „bílé límečky“. 

Na druhém konci ekonomické škály se změnila i povaha kapitálu. Jeho páteř dnes tvoří nadnárodní korporace, nikoliv podnikatel spjatý s konkrétním místem a státem, který byl součástí místní občanské společnosti. Nadnárodní korporace řídí manažéři, vlastníky jsou akcionáři. Ani bohatí jedinci, kteří akumulují stále větší část světového bohatství, nejsou tak snadno identifikovatelní, jako byli klasičtí kapitalisté.

Roste také prudce počet globálních výzev, které nejsou svoji povahou „pravé“ nebo „levé“, přičemž politika, která zamrzla na národní úrovni, často nemá nástroje, jak je účinně řešit. Politicky vítězí ti, kdo na rostoucí úzkost veřejnosti nabízejí nikoliv „pravá“ nebo „levá“, ale jednoduchá „řešení“, včetně slibů, že se lze opevnit za národními hranicemi.

Levice je dnes v nevýhodnější situaci než pravice, protože je už kvůli svým tradicím „internacionální“, a nemůže tudíž tak snadno nabízet jako „řešení“ obnovu nacionalismu. Mohla by ale právě z tohoto faktu udělat svoji přednost.

I svět globálního korporátního kapitalismu produkuje patologie, které je třeba řešit především „zleva“ a přitom je to možné jen v podobě nadnárodní politické akce. Patří sem omezení či zákaz daňových rájů, nebo omezení odlivu dividend a zisků ze zemí, kde korporace fyzicky vyrábí. Anebo by sem mělo patřit koordinované úsilí, kupříkladu napříč Evropskou unií, aby nadnárodní korporace, jako je Ahold, nemohly platit za stejnou práci velmi rozdílné platy v západní a východní Evropě.

Jinými slovy: je to toho stále dost, co by levice mohla vykonat ze srozumitelných levicových pozic. Ale k tomu bude muset právě ona uchopit výzvu globalizace z opačných pozic než pravice.

Žádný z dnešních velkých problémů se nevyřeší nacionalizací politiky, ale pouze její internacionalizací tak, aby držela krok s ekonomickou globalizací. Pokud se ale sociálně demokratické strany budou chovat jako národní socialisté, budou stále zbytečnější.

Právo, 1.12.2016