Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Tři poučení ze senátních voleb

Tři poučení ze senátních voleb

Krajské volby a druhé kolo voleb do třetiny senátních obvodů nabízejí řadu poučení. Bylo by kupříkladu možné mluvit o tristním stavu české občanské pravice, nebo o výprasku, který dostali xenofobové, jako je Martin Konvička, Liana Janáčková, či Stanislav Huml.

 Soustřeďme se ale na tři hlavní. Týkají se hnutí ANO, sociální demokracie a lidovců i starostů.

ANO

Po krajských volbách mluvil prezident Miloš Zeman o zradě na voličích, protože ostatní strany v řadě krajů vytvářely koalice proti ANO. V druhém kole senátních voleb promluvili voliči (buď tak, že šli volit, anebo tak, že se volit neobtěžovali), a s ANO to dopadlo stejně.

Ukázalo se, že má velmi malý koaliční potenciál. V jedenácti ze čtrnácti senátních obvodů, kde mělo ANO v druhém kole svoje zástupce, se voliči ostatních stran spojili proti kandidátovi ANO.

Pro Andreje Babiše to není dobrá zpráva. Politici všech ostatních stran evidentně nebudou svými voliči považováni za zrádce, pokud se proti Babišovi spojí po příštích sněmovních volbách. Pokud Babiš nedosáhne mimořádného volebního výsledku, ostatní strany nebudou mít velké skrupule ho obejít.

ČSSD

Sociální demokracie nedopadla v druhém kole o moc lépe. Ukázalo se, že bez podpory komunistických voličů, které tentokrát nespojoval s ČSSD odpor k vládnoucí pravici, mají její kandidáti v druhém kole problémy.

ČSSD má ale i obecnější problém. Jak krajské, tak senátní volby ukázaly, že její vliv dál upadá. Nápady některých předních sociálních demokratů, že by se strana mohla usmířit s prezidentem Zemanem, jsou přitom zcela sebevražedné-- už ve světle skutečnosti, že všichni Zemanovi favorité v ČSSD (s výjimkou Jiřího Zimoly) dostali v krajských a senátních volbách na frak.

Zdeněk Škromach, Michal Hašek, Jaroslav Foldyna či Stanislav Huml představují nevábnou galérku sociálně demokratických politiků, jejichž porážka by měla být naopak výzvou pro Sobotkovo vedení ČSSD jít se Zemanem a jeho zbývajícími pohrobky ve straně konečně do otevřeného střetu.

Strana chce podle Sobotky hledat nějakou novou identitu, která by oslovila mladší vzdělanější voliče. Jasný odklon od Zemana před nastávající prezidentskou volbou by byl sám o sobě symbolickým gestem, který by stranu svým způsobem předefinoval ještě před tím, než snad přijde s nějakým modernějším programem.

KDU-ČSL a STAN

Ukazuje se, že pro lidovce je dvoukolový většinový systém, v kombinaci s nízkou volební účastí, velmi výhodný. Pokud se jejich kandidáti dostanou do druhého kola, dostanou nejen hlasy disciplinovaných lidoveckých voličů, ale i hlasy voličů jiných stran.

Není přitom ani tak důležité, zda je lidovecký kandidát známou osobností. Stačí, že s lidovci se vesměs pojí image jakési hodnotové integrity  a zakotvenosti v místní politice. Z podobného efektu těží kandidáti STAN.

Otázka, zda lidovci a STAN mohou úspěchy na nižších úrovních politiky opakovat na celostátní úrovni, zůstává ale otevřená. Zdá se, ale, že pokud by se oba subjekty spojily do volební koalice, mohlo by dojít k synergickému efektu podobně jako v senátních volbách, kde zejména lidovci profitovali z účasti v několika koalicích.