Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Troje volby

Troje volby

Nebyli bychom v České republice, aby i otázka tak zásadní pro fungování demokratického systému, jakou jsou volby, nebyla poznamenána nějakou nejasností. Tou je v případě víkendových voleb rozšířené tvrzení, že se konají dvoje volby--senátní a komunální. Ve skutečnosti se konají také jedny volby krajské—v Praze.

O nejvyšším orgánu hlavního města se sice mluví jako o magistrátu, což volby v Praze opticky řadí mezi volby komunální, srovnatelné s volbami v jiných velkých městech. Praha je ale také jedním ze 14 krajů.

I proto budou mít výsledky voleb v Praze na celopražské úrovni vypovídací hodnotu srovnatelnou spíše s volbami do krajských zastupitelstev, které v ostatních 13 krajích proběhly před dvěma lety. Neuškodí si připomenout, že v krajských volbách  tehdy zvítězila ČSSD v celkem v 9 krajích, KSČM ve dvou krajích, ODS v jednom a Starostové pro Liberecký kraj též v jednom.

Způsob, jakým Praha politicky funguje, je dost nešťastně zašmodrchaný. Její magistrát se má chovat jako nejvyšší orgán města, ale zároveň vlastně jako vedení kraje. Panuje proto jistá nejasnost: máme primárně co do činění se vztahy  mezi nejvyšším orgánem města a jeho městskými částmi, anebo spíše se vztahy mezi krajem a jeho jednotlivými okresy?

Vyřešit tento hlavolam není jednoduché. Bylo by zřejmě luxusem vytvořit v Praze vedle magistrátu ještě krajské vedení, jako je tomu třeba v Brně a Ostravě, v nichž magistráty fungují jako orgány městské správy, na nimiž stojí ještě separátně volené vedení kraje.

Toho by se dalo docílit zřejmě jen tak, že by Praha byla součástí Středočeského kraje. Jenže by tak vznikl megakraj, v němž by Praha fungovala jako stát ve státě. Nebo by Praha mohla mít coby hlavní město status zcela specifický, nezávislý, který by ji vyňal ze současného zmatení politik komunálních a krajských.

Na takové velké změny hned tak nedojde, ale zmatení ohledně toho, čeho se vlastně týkají celopražské volby by bylo možné částečně vyřešit alespoň „opticky“—tedy tak, že by se konaly společně s ostatními krajskými volbami. V komunálních volbách, kterých by se účastnily jednotlivé pražské městské části, by se tak alespoň tolik nemíchala  krajská a komunální témata.

Pokud jde o výsledky voleb v Praze, máme téměř jistotu, že v nich zvítězí pravice. Otázkou pouze je, zda to bude ta nová, populistická, v podání hnutí ANO, anebo ta tradiční, v podání TOP 09, popřípadě dalších pravicových stran.

Současný nejasný status Prahy tak asi nejvíce vyhovuje ČSSD a KSČM. V evropském kontextu je totiž značnou anomálií, že v hlavním městě pravidelně vítězí pravice i tehdy, když má celostátně převahu levice.

Neschopnost ČSSD získat v Praze silnější pozici je varováním pro budoucnost, protože s rostoucí životní úrovní se bude zbytek země spíše přibližovat tomu, co dnes politicky reprezentuje Praha, která je jakýmsi předvojem české „modernity“. Pro ČSSD, a koneckonců i pro KSČM, je proto možná výhodné, když mohou opakované slabé výsledky v Praze schovat do konglomerátu ne vždy jednoznačných výsledků komunálních voleb.

 Pro voliče, kteří v „kraji Praha“ volí podle pravidel komunálních voleb, je ovšem současná situace dosti matoucí. 

Právo, 11.10.2014