Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Trumpovo vítězství není revoluční změna

Trumpovo vítězství není revoluční změna

Po každé velké politické události, která měla podle všech odhadů dopadnout jinak, se okamžitě vynoří řada reakcí s téměř apokalyptickým podtextem. Je tomu tak i v případě zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem.

Dozvídáme se kupříkladu, že pokud jde o vývoj americké demokracie, máme co do činění až s jakousi revolucí, která zvrátí dosavadní vývoj a zažene liberální část společnosti na léta do defenzívy. Ve skutečnosti i dosti nepopulární Hillary Clintonová získala většinu hlasů v celkovém součtu napříč USA. Prohrála kvůli komplikovanému volebnímu systému.

Stejně jako v případě hlasování o brexitu se znovu potvrdilo, že mnohé z toho, co se dnes v západní politice děje, má na svědomí především ta část starší generace, která žije mimo velká města. Tito lidé jsou nejvíc ohrožení různými dopady globalizace—od masové migrace až po odliv jejich pracovních míst do levnějších destinací. Hledají jednoduchá řešení, která může nabídnout spíše nějaký samozvaný „spasitel“ než ve jejich očích těžkopádný establishment, který se tak stává terčem „tekutého hněvu“.

Tyto sociální skupiny, které byly páteří západních společností ve zlatém věku industrialismu před nástupem globalizace, ale netvoří žádnou masivní většinu.  A na jejich straně není ani demografie. Ve věkové skupině mezi osmnácti až devětadvaceti lety volilo Clintonovou 55 procent voličů. Kdyby platily jen hlasy těchto tzv. millennials, Trump by vyhrál jen v pěti státech.

Důsledky Trumpova vítězství pod praporem boje s establishmentem bychom neměli přeceňovat také proto, že i vlivný americký prezident musí fungovat v rámci systému s velkou mírou setrvačnosti. O revoluci bychom mohli mluvit, kdyby spolu s „antisystémovým“ Trumpem přišli do obou komor Kongresu podobní politici. Jenže republikánské většiny v obou komorách tvoří tradiční konzervativní politici. Pokud by chtěl Trump jít proti nim, narazí.

S velkou setrvačností se setká i v bezpečnostní a zahraniční politice. Americký prezident samozřejmě může výrazně ovlivnit její tón, ale nemůže všechno. Jak v Pentagonu, tak na ministerstvu zahraničí, tak v bezpečnostních i výzvědných a kontrašpionážních agenturách, je obklopen obrovským aparátem, jehož chod není jednoduché změnit.

Jeden z nejzásadnějších slibů Baracka Obamy při nástupu do funkce v roce 2008 zněl, že zruší věznici v Guantánamu. Funguje dodnes, i na konci jeho druhého volebního období.

Výše řečené neznamená, že Trump nemůže způsobit některými zbrklými rozhodnutími zahraničně-politické nebo domácí krize. K systémovým změnám ale bude potřebovat spolupráci „establishmentu“, na který v kampani útočil.

Navíc on sám není ve skutečnosti žádný outsider, ale ryzí symbol kapitalistického establishmentu. Jeho útoky na establishment politický byla jen dobře vypočítaná strategie, která mu nakonec zajistila prezidentství. Teď s ním bude muset spolupracovat, pokud chce být alespoň částečně úspěšný.  

Právo, 11.11.2016