Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Ústavně neodpovědní

Ústavně neodpovědní

V reakci na rozhodnutí prezidenta Miloše Zemana jmenovat vládu odborníků bez předešlé dohody s nějakou parlamentní většinou, se vynořila celá řada úvah, zda tím prezident porušuje ducha ústavy nebo jedná neústavně. Jeden podstatný aspekt celé věci ale zatím nebyl vůbec prodiskutován.

Podle čl. 63 ústavy potřebuje prezident pro výkon pravomocí vyjmenovaných v tomto článku souhlas premiéra nebo jím pověřeného ministra. Za rozhodnutí prezidenta, které vyžaduje spolupodpis premiéra nebo jím pověřeného člena vlády, pak odpovídá vláda.

Jelikož má prezidenta při výkonu pravomocí podle čl. 63 kontrolovat vláda, která za jeho činy dokonce odpovídá, dalo by se argumentovat, že jmenování prezidentské vlády, která nečerpá svoji legitimitu z Poslanecké sněmovny, ale dostává ji od prezidenta, smysl tohoto článku porušuje. Jinými slovy: jak může prezidenta omezovat ve výkonu některých pravomocí nebo za jeho činy odpovídat vláda, která je takříkajíc „jeho“?

Jestliže Jiří Rusnok nyní například podepíše nominace některých velvyslanců, které chce Mikloš Zeman, aniž by Rusnokova vláda získala důvěru PS, je to akt takříkajíc ústavně incestní. Rusnok nemá a (pokud PS jeho vládu nepodpoří) ani mít nebude jinou legitimitu než tu, která se odvozuje od prezidenta. Jak tedy může cokoliv kontrasignovat coby naplnění kontrolní funkce vůči prezidentovi?

Ústava sice prezidentovi umožňuje, aby jmenoval premiérem kohokoliv, přičemž tento „kdokoliv“ pak spolu se svým kabinetem musí žádat o důvěru Poslaneckou sněmovnu, ale zdá se, že tento ústavní postup je ve zřejmém rozporu se smyslem čl. 63. Ten má zajistit vzájemnou kontrolu nejvyšších ústavních institucí, která tímto padá.

Je absurdní, aby za prezidenta nesla odpovědnost vláda, kterou si sám, bez posvěcení Sněmovny může jmenovat. Mohli bychom argumentovat, že tento rizikový stav snad lze tolerovat velmi dočasně, například po několik týdnů, které uplynou mezi jmenováním nové vlády, kterou si prezident sestavil bez posvěcení většiny v PS, a hlasováním o důvěře. Pokud by ale taková vláda vládla v demisi delší dobu, zcela se tím popírá kontrolní funkce kontrasignace.

I proto by odmítnutí jmenovat bez prodlení nového premiéra poté, co první prezidentova vláda nedostala důvěru, mělo být důvodem pro rychlou ústavní žalobu. Nelze totiž tolerovat situaci, kdy fakticky vládne ústavně neodpovědný prezident a jím jmenovaná vláda bez důvěry PS, tedy de facto též ústavně neodpovědná.

 

Výše zmíněný rozpor v ústavě lze napravit buď oficiálním posunem k prezidentskému systému anebo zavedením kancléřského systému, v němž premiéra nejdřív musí schválit Sněmovna. Zákonodárci by se tím měli urychleně zabývat, protože máme nyní prezidenta, který této slabosti ústavy chce využívat.

Právo, 29.6.2013