Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Ústavní chytristika

Ústavní chytristika

Kdykoliv se objeví návrh na zpřesnění české ústavy, která, jak známo, byla přijata před rozpadem Československa ve spěchu a vykazuje po více než dvou dekádách praktického používání některé zjevné nedostatky, zazní stejné argumenty proti ústavním změnám.

Populární je tvrzení, že ústava není trhací kalendář. Změny prý nemají být účelové. Když už by nějaká změna měla být, musí prý být „komplexní“.

Zpřesňovat ústavu prý též není „pravé ořechové“, protože nelze popsat vše, raději prý máme nejasný text vykládat podle zvyklostí. Co na tom, že se pevné a respektované zvyklosti v postkomunistickém kvasu ještě dlouho nevytvoří?

Oblíbené jsou i politické argumenty. V současnosti kupříkladu slyšíme, že měnit ústavu ve světle ústavně expanzivního chování přímo voleného prezidenta není vhodné. Příležitost prý byla, když byla přímá volba přijímána. Zákonodárci měli předjímat, co silnější mandát prezidenta může způsobit. Měnit ústavu teď, by prý bylo, jak jinak, „účelové“.

Mnohé z těchto argumentů se vzpírají zdravému rozumu. Česká republika je parlamentní demokracií, přičemž i přímo volený prezident zůstává ve většině svých pravomocí ústavně neodpovědný, tedy de facto podřízen vládě.

Co je „účelového“ na snaze ústavu zpřesnit, snaží-li se prezident, odvolávajíc se na přímou volbu, s pomocí extenzivního výkladu ústavy vychýlit moc směrem k sobě? A proč by musela být taková změna ústavy jen improvizací? Proč by se nad takovými opravami ústavy mělo diskutovat roky?

Ne sice dokonalá, ale poměrně slušná česká ústava byla celá napsána během podzimu 1992. Nedostatky, které se časem vyjevily, jsou dobře popsané. I problémy, které údajně způsobilo posílení prezidenta přímou volbou, jsou ve skutečnosti dlouhodobé. Ústavu si kvůli nejasným formulacím, zejména v článku o kontrasignovaných pravomocech a v pasážích o jmenování i odvolávání ministrů i celých vlád, vykládali aktivisticky ve svůj prospěch i prezidenti volení nepřímo.

Navíc česká demokracie nefunguje ve vzduchoprázdnu. Příklady toho, jak naše ústavní dilemata řešit, existují v dobře fungujících demokraciích okolo nás. Není ani třeba planě lamentovat nad přímou volbou prezidenta a její údajné neslučitelnosti s parlamentní demokracií Bez větších problémů totiž v Evropské unii funguje více než desítka parlamentních demokracií, kde se prezident volí přímo. Proč se neinspirovat jejich ústavami, jakkoliv jistě ne vše je vzhledem ke specifické politické kultuře přenosné?

 

Politici ze sebe zbytečně dělají kašpary, když nám ustaraně vykládají, jak se musí případné opravy ústavy promyslet. Kdyby opravdu chtěli, mohli by zformovat komisi pro změnu ústavy zítra a potřebné změny přijmout v poměrně krátkém čase. Bohužel se zdá, že toho budou schopni snad jen v případě, že se stát začne rozpadat stejně, jako se začala hroutit federace v roce 1992.

Právo, 19.7.2013