Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home V čem spočívá Obamův odkaz

V čem spočívá Obamův odkaz

Z úst mediálně prominentních kritiků, i u nás, se na hlavu odcházejícího amerického prezidenta Baracka Obamy snášejí ty nejpřísnější odsudky. Americká veřejnost ale evidentně tak přísně Obamu nevidí. Málo amerických prezidentů se mohlo pyšnit tím, že jejich působení ve funkci schvalovalo v době odchodu 60 procent americké veřejnosti.

Odpůrci namítají, že je to především reakce na Obamovu slušnost a styl. Nic to prý nevypovídá o jeho politice. Opravdu?

Co když ve skutečnosti mnoho Američanů dodnes oceňuje, že Obama po svém nástupu do funkce, kdy zdědil od George W. Bushe ekonomiku obtíženou obrovským deficitem a zasaženou světovou finanční krizí, dokázal i za cenu zdvojnásobení amerického státního dluhu odvrátit kolaps světového hospodářství? A že po osmi letech odevzdával hospodářství s klesající nezaměstnaností a rostoucí slušným tempem?

Je též třeba vzít v úvahu, že Obama po celou dobu ve funkci bojoval s nezvyklým paradoxem: svůj největší historický zápis udělal už tím, že byl jako první černošský politik vůbec prezidentem zvolen. Jak něco takového překonat reálnými činy? Jak naplnit enormní očekávání nemalých částí americké i světové veřejnosti, že jestliže dokázal svým zvolením zdolat Mount Everest rasových předsudků, dokáže vše, co si umane i jako prezident?

Bohužel tyto předsudky hrály v podobě republikánské většiny v Kongresu dál svojí roli a dopomohly do úřadu i jeho nástupci. Přesto dokázal prosadit tzv. obamacare, tedy dostupné zdravotní pojištění pro desítky miliónů lidí. Ani Donald Trump už nemůže tuto vymoženost jednoduše zrušit bez toho, že nabídne alternativu.

Nejhůře si prý Obama počínal v zahraniční politice. Ano, jeho politika, zejména na Středním východě,  nebyla celkově úspěšná, ale zvažme, co zdědil od svého předchůdce. Dvě války a región prošpikovaný, i v jejich důsledku, skrz naskrz protizápadním fanatismem. 

Zahraniční politika USA se ale nedá měřit jen „kissingerovskou“ reálpolitikou, což u nás mnozí rádi činí. Globalizace, které dal Obama průchod, má jistě svoje stinné stránky, které kupříkladu v podobě úpadku celých průmyslových odvětví v USA, stály nakonec Hillary Clintonovou prezidentské křeslo. Zároveň ale pozvedla z chudoby stamilióny lidí v Číně, Indii, Brazílii i mnoha dalších zemích.

Obamovým odkazem v tomto ohledu bude, že svět už není jen Západ versus zbytek světa. Právě on politicky vykročil od neudržitelného unipolárního modelu s USA v roli světového hegemona ke globální civilizaci, v níž jsou USA jen jedním ze světových hráčů.

Trump i evropští nacionalisté chtějí vrátit ručičky hodin zpět k tomu, na co byli zvyklí od konce 2. světové války, anebo, ještě lépe, do jakéhosi údajně „zlatého věku“ národních států. To už se ale trvale nepodaří. Obama pomohl změnil svět.

Právo, 21.1.2017