Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Velká evropská revoluce se zatím nekoná

Velká evropská revoluce se zatím nekoná

Hlavní zprávou letošních voleb do Evropského parlamentu je bezpochyby vítezství pravicově populistické Národní fronty Marine Le Penové ve Francii. Stejně důležitou zprávou ale je, že úspěchy extrémní pravice a protievropských populistů jsou napříč Evropou celkově menší, než mnozí očekávali.

Jak vítězství lepenovců ve Francii, tak vítězství Strany nezávislosti Nigela Farageho ve Velké Británii jsou sice varováním pro levicové i pravicové strany hlavního proudu, ale v obou zemích pro ně volila jen čtvrtina voličů. Jejich výhry budou mít dopady spíše vnitropolitické, jakkoliv je možné, že francouzský vládní establishment se bude snažit reagovat na úspěch lepenovců i modifikacemi svojí evropské politiky.

V ostatních zemích EU posílily extrémně pravicové a protievropské populistické strany většinou jen mírně, v jiných ale propadly. Řeč je zejména o nizozemských Svobodných Geerta Wilderse a řeckém Zlatém úsvitu.

V Itálii sice získalo antisystémové hnutí Pět hvězd 22 procent hlasů, ale bylo zcela převálcováno demokratickou levicí premiéra Mattea Renziho, která získala 40 procent.

V EP se tak celkový poměr sil příliš nezmění. Evropští lidovci zůstávají nejsilnější frakcí, ačkoliv ztratili napříč EU více než 40 křesel. Druzí socialisté si naopak mírně polepšili. Mírný propad zaznamenali i třetí liberálové.

Ve vztahu k předvolebním předpovědím o mohutném nástupu euroskeptiků je ovšem důležitější, že v europarlamentu se 751 poslanci mají proevropské frakce (lidovci, socialisti, liberálové a zelení) podle prvních výpočtů 533 křesel. Jelikož v končícím europarlamentu měly tyto frakce 589 křesel, dlouho ohlašovaný nástup protievropských a euroskeptických sil se zhmotnil do jejich zisku zhruba 55 křesel.

Sečteno a podtrženo, žádná velká evropská revoluce se zatím nekoná. Zisky nacionalistů a extrémně pravicových stran pomohou dění v europarlamnetu politizovat. Přiostří i evropská debata v některých členských zemích, zejména ve Francii, což nemusí být na škodu.

Pokud jde o Českou republiku, mají větší význam především tři zjištění. Češi spolu se Slováky zůstávají ve vztahu k EU nejvíce provinčními, „neevropskými“ členskými zeměmi. Rozdíl mezi celoevropskou volební účastí zhruba 43 procent a tou českou--zhruba 18 procent—je propastný.

Druhým podstatným zjištěním je, že ta část české populace, která v eurovolbách volí, je ta vzdělanější, což u nás zvýhodňuje proevropské pravicové strany se základnami ve velkých městech. Sociální demokraté zde mají silný důvod k zamyšlení.

 Třetím zjištěním je, že ač se o České republice tvrdí, že je euroskeptická, vyslala tentokrát do EP většinově proevropské poslance. Nízká volební účast navíc ukazuje, že česká euroskepse  se projevuje spíše jako nezájem o evropské dění, než jako silný odpor. O tom svědčí především neúspěch silně euroskeptických stran.

Právo, 27.5.2014