Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Vláda bez vize?

Vláda bez vize?

Někteří komentátoři vyčítají koaliční vládě, na jejímž sestavení se po více než dvou měsících vyjednávání dohodli sociální demokraté, hnutí ANO a lidovci, že je to prý jen vláda „údržbářská“, bez vize. Petr Fischer dokonce označil sestavu, kterou dal dohromady předseda ČSSD Bohuslav Sobotka, za vládu „politické normalizace“, přičemž pojem „normalizace“ má v tomto označení spíše pejorativní význam.

Bylo by jistě pěkné, kdybychom měli vládu, která je schopná jasněji než ta Sobotkova „ukazovat budoucí směr a odhalovat nové způsoby existence společného“, jak požaduje Fischer. Měli bychom ale být zároveň realističtí.

Především bychom si měli ujasnit, co v daném českém kontextu znamená slovo vize. Dá se argumentovat, že kupříkladu vláda Petra Nečase měla vizi: malý stát a reformy všeho možného, jejichž cílem bylo především osekání či privatizace některých prý zbytnělých nebo drahých veřejných služeb. A též hlasitě deklarovaný boj s korupcí.

Ten, kdo si přečetl její program, měl na konci vládního působení vidět moderní společnost soutěživých jedinců, zbavenou břímě rostoucího zadlužení i rozpínavého státu a hýčkanou ratingovými agenturami--tak jak si ji ve svých vizích vysnili neoliberálové, a nejen u nás.

Jak to dopadlo, už víme. Stát je nejen v mnoha oblastech nefunkční, ale dokonce hrozbou pro vlastní občany. Společnost je atomizovaná a vře nespokojeností. Pravice i stranická politika jsou v troskách.

A když se řekne „reforma“ nebo „vize“ nastartuje to v mnoha lidech obranou reakci typu „žádné další neodpovědné experimentování se společností, prosím, už toho bylo opravdu dost!“

Je tedy špatné, když si nová vláda stanoví jako svůj hlavní úkol vytvoření fungujícího státu s „lidskou tváří“, přičemž v ostatních oblastech se drží zpátky a nehlásá „zásadní“ reformy? Pokud by se vládě podařilo jen to, že by opravila polovinu z toho, co v oblastech, které spravuje, nefunguje, mnozí z nás by to mohli považovat za jednání vpravdě vizionářské.

Je také třeba respektovat politickou realitu. Kdyby volby vyhrála jednoznačně levice, tak jak mnozí původně předpokládali, je možné, že by vládní program více odrážel ideje evropské levice, ať už si o její modernosti a vizionářství myslíme cokoliv. Politické důsledky vládního neumětelství pravice i destrukční aktivity přímo zvoleného prezidenta vůči levici ovšem způsobily, že jakž takž funkční vláda se dá poskládat jen jako průsečík tří dosti rozdílných subjektů, z nichž jeden před volbami odmítal samotnou politiku.

 V tomto kontextu, jakož i v kontrastu vůči nepolitické vládě „odborníků“ jmenované v rozporu s ústavními zvyklostmi prezidentem, reprezentuje nová vláda především návrat politiky, jakož i vážně míněnou snahu zprovoznit nefunkční stát. To není v dané situaci vůbec málo, i kdyby se někteří z nás tisíckrát pohoršovali nad tím, že z údajně nevýrazné vlády „bez vize“ vyzařuje jakýsi manažerský nebo úřednický étos.

Právo, 8.1.2014