Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Vláda v boji s korupcí nepomáhá

Vláda v boji s korupcí nepomáhá

Podle organizace Transparency International si Česká republika polepšila meziročně v žebříčku vnímání korupce z 42. místa na 38. místo. Vezmeme-li v úvahu, že ještě před deseti lety se naše země pravidelně umisťovala v těchto přehledech o nějakých patnáct míst hůře, jde nepochybně o pozitivní vývoj.

Pomohla zejména opatření, která přijala už minulá koaliční vláda pod vedením sociální demokracie, jež implementovala některé návrhy z dílny organizací, které se bojem s korupcí zabývají, kupříkladu Rekonstrukce státu. Pomáhá také, že hospodářství České republiky se postupně vymaňuje z praktik, které byly běžné během období privatizace. Nemluvě  o tom, že politické strany, které byly spojeny s různými kmotrovskými strukturami, byly voliči odstaveny od moci a procházejí dnes, zdá se,  jakousi vnitřní očistou.

Premiér Andrej Babiš s posunem o čtyři příčky ve zmíněném průzkumu ale není spokojen. Myslí si, že Česká republika učinila větší pokrok. Jenže by se měl zamyslet nad tím, zda k tomu, že u nás korupce není vnímána jako menší problém, nepřispívá i jeho politika.

Jedním z faktorů, které přispívají tak či onak k vnímání korupce je totiž transparentnost státní správy.  Jenže Česká republika zůstává i pět let poté, co Babišovo hnutí ANO vtrhlo do nejvyšší politiky pod praporem boje s korupcí, zemí s poměrně nevýkonným, byrokratickým veřejným sektorem.

Sám Babiš se  navíc hned po nástupu do funkce premiéra své první vlády pustil do boje se zákonem o státní službě. Ten Česká republika přijala coby podmínku vstupu do Evropské unie v roce 2002, ale pak různé politické reprezentace opakovaně odkládaly jeho účinnost. Důvodem byla skutečnost, že oddělení státní správy od politiky na základě kritérií EU, by značně omezilo možnost politických stran dosazovat do státní správy svoje lidi a politicky ovlivňovat rozhodnutí státních úředníků.

Poté, co EU pohrozila krácením fondů, politici nakonec zákon v roce 2014 oprášili, a ten začal od roku 2015 s dodatky platit. Byla zřízena funkce superúředníka, který na státní správu dohlíží, důležitá místa ve stání správě začala být obsazována na základě přísných profesních kritérií. Na každém ministerstvu dohlíží na úřednický aparát státní tajemník, kterého nemohl podle schválené verze ministr jen tak odvolat.

A právě to se Babišovi nelíbilo. Jeho první vláda, ač vládla bez důvěry Sněmovny v demisi, vyměnila pod různými záminkami velké množství nižších úřadníků, ale na státní tajemníky nemohla. I proto byl jedním z jejích prvních legislativních počinů dodatek k zákonu o státní službě, který by umožnil ministrům snadnější odvolávání státních tajemníků. Ten byl nyní definitivně schválen vládní koalicí s pomocí komunistů poté, co ho odmítl Senát, a čeká jen na podpis prezidenta.

Možná by se tedy Babiš měl zamyslet nad tím, zda k tomu, že veřejnost dál vnímá korupci jako problém, nepřispívá i útok jeho vlády na nezávislost vysokých státních úředníků, která je páteří státní správy ve všech vyspělých zemích. A kolik toho jeho vláda celkově udělala pro to, aby se státní správa celkově zpružnila a dál zprofesionalizovala.

A to má český premiér ještě docela štěstí, že podstatná část veřejnosti zatím nevnímá jako formu korupce propletenec jeho podnikatelských a politických zájmů, které nyní vyšetřuje i auditorský tým Evropské komise. Pokud tento audit prokáže, že premiér využívá svého politického vlivu k získávání evropských dotací pro svoje bývalé podnikatelské impérium Agrofert, které formálně převedl do svěřeneckého fondu, šlo by nepochybně o formu korupce, s níž se nemohou měřit ani ti nejvíce vynalézaví kmotří z dob minulých.

ČRo Plus, 31.1.2019