Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Vládní disidenti

Vládní disidenti

Současná česká vláda se jeví, alespoň směrem na veřejnost, jako soudržnější, než byly pravicové vlády v letech 2006 až 2013. V uprchlické krizi, která jinak neobyčejně stmelila českou politickou scénu v jakousi novodobou Národní frontu, která unisono odmítá uprchlické kvóty a větší vstřícnost k uprchlíkům obecně, a liší se jen v tvrdosti navrhovaných řešení, se ale ve vládě ozvaly hlasy disentu.

Jako smířlivější jak k uprchlíkům, tak k různým krokům navrhovaným Evropskou unií, než zbytek kabinetu se jeví zejména ministr spravedlnosti za hnutí ANO Robert Pelikán, ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier, a ministryně školství Kateřina Valachová. Posledně dva jmenovaní reprezentují ve vládě ČSSD. 

Pelikán měl dokonce odvahu hlasovat proti zbytku kabinetu, když se rozhodovalo o tom, zda má Česko přistoupit na kvóty v rozdělování uprchlíků. Pelikán byl pro kvóty, zbytek kabinetu proti. Z postojů a vyjádření Dienstbiera a Valachové vyplynulo, že s vládním postojem ne úplně souhlasí, ale nakonec se rozhodli podřídit většině.

Pelikán i Dienstbier se následně dostali do sporu s ministrem vnitra Milanem Chovancem, když kritizovali podmínky v detenčních zařízeních pro uprchlíky, jakož i způsob, jímž česká policie a ministerstvovnitra s uprchlíky zacházejí. Dienstbier navíc přiměl Chovance svým prohlášením, že by Česká republika mohla klidně přijmout až 15 tisíc běženců, k ironické poznámce, že Chovanec netušil, že Dienstbier má tak velký byt.

Jisté je, že uprchlická krize vládu štěpí. Možná není jen náhoda, že Pelikán, Valachová i Dienstbier mají právnické vzdělání i praxi. Jsou si tak možná lépe vědomi některých právních problémů, které skutečně v zacházení České republiky s uprchlíky existují. Zároveň, zdá se, také vidí dále za česká humna než někteří další ministři, a české postoje chápou jako potenciálně riskantní ve vztahu k Evropské unii.

Premiér Sobotka by mohl s trochou politického umu využít této disidentské skupinky ve vládě k tomu, aby se pokusil přeci jen posunout svoje postoje k řešení uprchlické krize u nás i v Unii směrem od Chovance. Ten evidentně sleduje svými nekompromisními postoji především svoji vlastní vnitrostranickou agendu, přičemž se může eventuálně stát pro Sobotku, který je jen v Chovancově vleku, hrozbou.

Pokud jde o ministra Pelikána, bude zajímavé sledovat, jak dlouho mu bude jeho rebelii tolerovat vůdce hnutí ANO Andrej Babiš. Jelikož Babiš vlastní deníky Lidové noviny a MF Dnes, lze občas jeho postoje k určitým politikům, i z vlastních řad, vysledovat z toho, jak se o nich v Babišových denících píše.

Pelikán na tom není v poslední době nejlépe. Lidové noviny nedávno zveřejnily na titulní straně text, v němž je kritizován za nedostatek komunikace s ústavně-právním výborem Poslanecké sněmovny, a po něm text, v němž kriticky upozorňují na stížnosti soudcovské unie, že se ministr nedostavil na její kongres. V době před rokem 1989 by takové texty v Rudém právu znamenaly, že se blíží ministrův konec. Časy se přeci jen změnily, takže se nechme se překvapit, co taková kritika Babišova ministra v Babišových novinách znamená.

Jisté je, že ve vládě to pod povrchem vře nejen podle tektonických zlomů stranické příslušnosti, ale i kvůli osobnostnímu vybavení jednotlivých ministrů. Chce se říct, že jsou-li Dienstbier, Valachová a Pelikán jakýmisi vlaštovkami budoucnosti české politiky, je možná určitý důvod k optimismu.

ČRo Plus, 22.10.2015