Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Vládnutí skrze dvojvládí

Vládnutí skrze dvojvládí

Neschopnost českých politiků rozumně vládnout by mohla být občas vnímána jako komická, kdyby ovšem nepůsobila závažné problémy. Vždyť pod vedením vlády Petra Nečase se český stát stal nejen ještě více nefunkčním, než už byl, ale v určitých směrech nebezpečím pro vlastní občany.

Stačí připomenout metylalkoholovou aféru, během níž pančovaný alkohol zabil desítky lidí. K této masové vraždě nemuselo dojít, kdyby existoval příslušný regulační rámec pro obchodování s alkoholem. A k mnoha dalším kalamitám, jako bylo třeba experimentování Drábkova ministerstva práce a sociálních věcí na občanech, zase nemuselo dojít, kdyby existoval zákon o státní službě a účinnější protikorupční zákony.

Leckdo by si mohl myslet, že se způsoby, jak zesměšňovat český stát katastrofálním představením Nečasovy vlády vyčerpaly, ale to bychom nebyli v Česku. Posledním hitem se zdá být zdvojování státních a administrativních funkcí.

To, že máme dva policejní prezidenty po rozhodnutí ministra vnitra Martina Peciny vrátit do funkce odvolaného policejního prezidenta Petra Lessyho, lze ještě stále částečně připsat na vrub Nečasově vládě, která účelově „odstíhala“ nechtěného Lessyho způsobem, který jen těžko mohl obstát před zákonem.

Současná situace připadne po právu většině jako absurdní navzdory tomu, že děravě napsaná Ústava nám už několikrát přichystala situaci, kdy jsme měli dva premiéry—jednoho, který skládá novou vládu, a druhého, který dosluhuje. V těchto případech ovšem alespoň nehrozilo nebezpečí, že by se oba premiéři navzájem svými rozhodnutími potírali.

Dvojvládí ovšem existuje nebo hrozí i v dalších oblastech. Dlouhodobým problémem české politiky kupříkladu je, že Ústava nevymezuje jasně rozdělení některých pravomocí mezi prezidenta a vládu, takže například česká zahraniční politika je čas od času dvojkolejná.

Nyní prý pro změnu akutně hrozí, že prezident odmítne jmenovat kvůli osobní averzi ministrem zahraničí Lubomíra Zaorálka. Pravděpodobný příští premiér Bohuslav Sobotka to může částečně obejít přesunem Zaorálka do funkce státního tajemníka pro Evropskou unii při Úřadu vlády, což je úřad vymyšlený Nečasovou ODS především k vyvlastnění evropské agendy z rukou TOP 09, která kontrolovala v osobě ministra Karla Schwarzenberga ministerstvo zahraničí. Budeme tedy zřejmě pokračovat v této schizofrenní politice.

Aby se obešel lustrační zákon v případě šéfa hnutí ANO Andreje Babiše, budeme pro změnu mít zřejmě funkci vicepremiéra pro ekonomické záležitosti. Vicepremiér bez ministerstva lustrační osvědčení nepotřebuje, ministři, které bude takový vicepremiér řídit, ano. Místo toho, aby se politické strany zabývaly samotným lustračním zákonem, který se už dávno přežil, budou raději tolerovat absurdní dvojvládí.

Prezident Zeman přispěl do studnice rostoucího dvojvládí zase tím, že se zbavuje některých pravomocí jejich poněkud alibistickým přesunem na ministerstva. Momentálně tak kupříkladu nemohou být jmenováni vysokoškolští profesoři. Ministerstvo spravedlnosti zase musí urychleně vytvořit odbor pro zamítání žádostí o milosti, které prezident odmítá, až na krajní případy, udílet.

 Český stát je prostě v krizi. Politika dominuje pravidlům hry, která by měla být v liberální demokracii nadřazená všemu ostatnímu. Bohužel se nezdá, že předčasné volby, a vláda z nich vzešlá, tuto situaci vyřeší.

Právo, 5.12.2013