Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Voliči se vrací z vandru od Babiše

Voliči se vrací z vandru od Babiše

Poslední průzkumy stranických preferencí naznačují, že se pomalu vytrácí kouzlo hnutí ANO, které se od loňských voleb do Sněmovny, v nichž skončilo druhé, postupně stalo nejpopulárnějším politickým subjektem. V posledních průzkumech hnutí stagnuje, nebo jeho preference dokonce klesají.

Zároveň postupně posiluje sociální demokracie, takže v jednom z posledních průzkumů se preference obou politických subjektů po dlouhé době vyrovnaly. Jelikož preference ostatních stran a hnutí zůstávají víceméně stejné,  zdá se, že oslabování ANO je způsobeno především tím, že se od ANO vrací zpět k ČSSD část levicových voličů.

To by nebylo překvapivé. ČSSD se v posledních měsících chová jednotně. Ustaly třenice mezi zemanovci a sobotkovským vedením strany. Vláda pod vedením ČSSD si počíná kompetentně a nekonfrontačně v domácí politice, zatímco zahraniční politika, v níž je Česká republika tradičně buď ztracená nebo oportunistická, voliče příliš nezajímá.

Z obrazu kompetentnosti při správě státních financí těží především sám Andrej Babiš, nikoliv jeho ideově nesourodé a organizačně rozbředlé hnutí. ČSSD naopak sklízí ovoce jako strana. Prostě proto, že to strana skutečně je a v posledních měsících se chová jako strana jedna. Nikoliv jako strany dvě, s druhým předsedou na Hradě.

ANO zatím nedokázalo ani svolat  svůj první „stranický“ sjezd, a i rok po jeho raketovém startu se tak vše točí jen okolo Babiše. Můžeme se tak nadít paradoxního jevu: zatímco Babišova popularita bude dál stoupat, preference jeho hnutí budou klesat.

Návrat voličů z politického vandru s ANO k tradičním stranám by mohl být ještě výraznější, kdyby politická pravice nabízela alespoň podobně věrohodnou alternativu, jakou při všech jejích problémech nabízí ČSSD. Občanští demokraté sice  nyní mají v čele slušného, i když ne příliš charismatického konzervativce, ale kompars, který Petra Fialu obklopuje, stále příliš silně vyzařuje jednou provždy zprofanované „odéesáctví“.

TOP 09 má zase problém s lídry.  Pro mnohé důvěryhodný Karel Schwarzenberg se postupně vytrácí, což zviditelňuje Miroslava Kalouska, jehož vnímá značná část veřejnosti, i té pravicové, jako bezskrupulózního šíbra.

Pravice, která dokáže vyvolat parlamentní jednání na téma, zda má Kalousek právo nazývat předlistopadového policistu a nyní komunistického poslance „fízlem“, evidentně vůbec nechápe, která bije. V situaci, kdy ji značnou část voličů odlákalo hnutí ANO, v jehož čele stojí bývalý komunista, nařčený ze spolupráce s StB, tímto způsobem voliče rozhodně zpět nepřiláká.

Výrazněji oslabit ANO přitom může jen obroda pravice, protože velká většina voličů ANO jsou především  bývalí voliči ODS a dalších pravicových stran. Těžko ovšem radit pravici, jak na to.

Zdá se ale kupříkladu, že je dost velký luxus mít na občanské pravici hned dvě strany, které soupeří o podobné voliče. Je také dost velký luxus posílat nejvýraznější tváře pravice, jako jsou Jiří Pospíšil a Luděk Niedermayer, do europarlamentu, když doma se charismatických osobností nedostává.

 Jisté je, že pokud by z ODS a TOP 09 vznikla jedna strana, byla by to příležitost pro ODS zbavit se „ódeesáckého“ odéru na domácí scéně a zkorigovat svůj nesmyslný protievropský étos na scéně mezinárodní.  Byla by to také příležitost oslovit voliče s něčím novým,  „čerstvým“. Mnoho pravicových voličů, kteří nyní vandrují s Babišem a marně čekají, kdy se z ANO stane věrohodná politická strana, by se pak možná rádo vrátilo „domů“.

Právo, 27.9.2014