Vrah z Uherského brodu byl jeden z nás

Politici i analytici horečně vypočítávají různá „ponaučení“, která vyvodili z masové vraždy v Uherském Brodu. Jedno docela zásadní—zejména ve světle rostoucí nechuti, někdy přímo až xenofobie české společnosti vůči přistěhovalcům a romské menšině—ale nezaznělo. Masový vrah z Uherského Brodu, stejně jako před časem masový vrah z Frenštátu pod Radhoštěm, který vyhodil s  pomocí výbuchu plynu do povětří panelový dům, byli etničtí Češi.

Jinými slovy, podíváme-li se na seznam největších masových a sériových vrahů u nás, přistěhovalce ani Romy na něm nenajdeme. Pravda, řádily u nás v 90. letech, a občas ještě řádí, ruské, ukrajinské, arménské a kosovské mafie, které pilně přispívaly do statistik vražd a dalších trestných činů. Tito mezinárodní zločinci měli ovšem dvě specifika: vraždili se obvykle navzájem a většina z nich nebyla řádnými přistěhovalci. Pobyt  u nás si buď koupili anebo zde byli načerno.

I největší masová vražda u nás za posledních několik desetiletí--tedy více než čtyřicítka mrtvých v důsledku otravy metylalkoholem--byla zcela v režii „podnikatelů“ s bezvadnými českými,nebo, chcete-li, moravskými rodokmeny.

Abychom nezůstali jen u vražd, bylo by též možné jmenovat dlouhou řadu jmen nejrůznějších zločinců s bílými límečky, od slavných tunelářů až po pány, kteří měli a mají „obšlápnuty“ nejrůznější politiky.  Ti připravili stát, tedy vlastně své spoluobčany, o desítky, možná stovky miliard korun. I mezi nimi—od Viktora Koženého, přes Radovana Krejčíře, až po nejrůznější „vysmáté“  solární či uhelné barony, Mazánky a Kolibříky, popřípadě Ivánky—těžko budeme hledat přistěhovalce a Romy.

Výše zmíněná fakta nemají za cíl přesvědčit kohokoliv o tom, že mezi přistěhovalci a Romy není trestná činnost.  Je, nemá smysl ji zlehčovat, ale zatím byla jiného druhu. Ve srovnání s výše popsanými obludnými násilnými činy i masovým loupením ze „státního“ přitom národní většina ráda a účelově její význam zveličuje. Je totiž pohodlnější svalovat vinu za jiné, než si zamést před vlastním „národním“ prahem.

Přesto je jisté, že až se národ otřepe z další masové vraždy či tunelu, bude mít jeho nemalá část tendenci opět vinit z nejrůznějších problémů u nás přistěhovalce a Romy. I kdyby televize denně vysílala o největších existujících symbolech šlendriánu i zločinu, které způsobili členové české většiny—tunel Blanka, opencard, Vrbětice, metylalkohol, Mostecká uhelná, solární loupež století—nakonec, zdá se, je pohodlnější hledat viníky někde jinde. Koneckonců i za komunistický režim přeci mohou zejména ti cizí, co nám ho údajně vnutili.

Když je tedy řeč o ponaučeních ze strašného činu v Uherském Brodě, jedno zní, že bychom se více než zevšeobecňujícímu odmítání všeho „cizího“, včetně současných paušálních útoků na islám i přistěhovalce, o otloukané romské menšině  ani nemluvě, měli věnovat nebezpečí a patologiím mezi „námi“—v naší zdánlivě tak spořádané české většině. Zamyslet by se mohli dokonce i ti, kdo věří, že všelék na všechny neduhy by vyřešilo naplnění hesla „Čechy  Čechům“.

Novinky, 27.2.2015