You are here: Home Members redaktor's Home Vstát z popela je nad síly české pravicové opozice

Vstát z popela je nad síly české pravicové opozice

Naděje nemalé části občanské společnosti, která pod taktovkou hnutí Milión chvilek pro demokracii protestuje proti premiérovi Andreji Babišovi, se upínají k pravicovým stranám, které v současnosti tvoří jádro opozice ve Sněmovně. Předseda spolku Milión chvilek pro demokracii Mikuláš Minář to znovu podtrhl v interview v České televizi, když vyzval tyto strany k jednotnému postupu. Lídři hnutí také vyzývají občany, aby se angažovali v politice, zejména v existujících demokratických stranách.

Sjednocení roztříštěného spektra pravicových stran by mohlo do určité míry pomoct, ale problém těchto stran je bohužel hlubší než jen skutečnost, že jsou neschopné se na nějaké formě spolupráce či integrace dohodnout. Reprezentují totiž všechny jistý politický étos, který už odezněl, a který se už nepodaří oživit.

Řečeno jinak: občanští demokraté, TOP 09, lidovci, ale v menší míře i Starostové a nezávislí jsou spojeni s jednou z nejvíce traumatických zkušeností, které česká společnost zažila od roku 1989, a tou byla ekonomická krize z roku 2008, zejména pak způsob, jakým se ji pokoušely řešit tehdejší vládní strany. ODS a KDU-ČSL jsou pak navíc tak či onak spojeny i s traumaty ekonomické transformace už v devadesátých letech.

TOP 09 i Starostové a nezávislí jsou sice mladší politické subjekty, které vznikly až po začátku krize, tedy v roce 2009, ale oba subjekty navázaly na existující strany. TOP 09 byla zformována převážně skupinou politiků, kteří odešli od lidovců, a hnutí Starostové a nezávislí vzniklo transformací již existujícího hnutí Nezávislí starostové pro kraj, které působilo od roku 2004 především ve Zlínském kraji. A ani jeden z těchto nových subjektů se při svém vzniku přitom nedistancoval od neoliberální ekonomické logiky, která stála u kořenů světové finanční krize z roku 2008.

Voliči začali pravicové strany hromadně opouštět zejména proto, že po vypuknutí ekonomické krize se mnohem zřetelněji vyplavila na povrch systémová korupce, kterou během svých vlád některé z nich tolerovaly. A začali si tuto korupci i další problémy spojovat s neoliberální logikou škrtů, s jejichž pomocí chtěli vládní politici krizi řešit, přičemž ji ve skutečnosti jen prohloubili.

Jinými slovy: všechny tyto strany jsou spojeny v myslích nemalé části české veřejnosti s prožitým ekonomickým traumatem z let 2008 až 2013, které se začalo rozplývat především zásluhou celosvětových trendů až po nástupu koaliční vlády formálně vedené sociální demokracií, ale fakticky dominované Andrejem Babišem a jeho hnutím ANO.

Ze zkušeností z ostatních postkomunistických zemí víme, že jakmile se bývalé dominantní strany jednou výrazně propadnou, už se téměř nikdy nevrátí na výsluní. Společnost je prostě spojuje s určitým politickým étosem, který je věcí minulosti. Pokud by chtěly znovu povstat z popela, musely by přijít s něčím radikálním, co by veřejnost zaujalo.

Sjednocení by mohlo pomoct, ale samo o sobě by k výraznějšímu oživení nestačilo. Důvodem je, že bez nějaké zásadnější programové proměny budou tyto strany nejen dál v očích starší časti veřejnosti spojovány s tím, co je v minulosti zdiskreditovalo, ale nebudou atraktivní ani pro mladší část veřejnosti, zejména takzvaných mileniálů, v níž existuje poptávka po řešeních výzev spojených s globalizací, novými technologiemi a změnami ve struktuře sociálních i partnerských vztahů. Všechny strany naší pravicové opozice ovšem v tomto ohledu zamrzly v čase, a na tyto nové výzvy reagují konzervativně či obranářsky.

Lze tedy předpokládat, že spíš než obroda současné pravice, nás čeká slovenský scénář, kde se z občanské společnosti postupně vynořily nové liberální subjekty, a kde občanská společnost vygeneroval už druhého prezidentského kandidáta, který dokázal vyhrát. U nás jsou zatím jedním takovým subjektem Piráti, ale ti už kvůli svému politickému stylu zřejmě už dosáhli svých limitů. Navíc nedokážou sjednotit celé liberální spektrum. Milión chvilek pro demokracii tak nejspíš časem dojde k poznání, že řešením naší současné situace není marná snaha oživit existující pravicové strany, ale nová politická hnutí.

ČRo Plus, 8.1.2020