Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Východ Evropské unie tančí na hraně

Východ Evropské unie tančí na hraně

Když francouzský ministr zahraničí prohlásil, že přístup některých východoevropských zemí k imigrantům je skandální, zvedla se, jak se dalo čekat, vlna odbojné rétoriky. Prezident Miloš Zeman míní, že Francie je více xenofobní než Česko. Někteří komentátoři nás pro změnu utěšují, že je to jen pokus odvrátit pozornost od vnitřních problémů Francie s uprchlíky, zatímco jiní bojovně doporučují, ať si západní země hledí svého.

Nacionalisté i lidé vystrašení uprchlickou vlnou těmto postojům tleskají, ale možná by byla na místě trocha realismu a pokory. Už proto, že v západní Evropě se ke kritice postkomunistických zemí EU přidaly opravdu těžké politické váhy, přičemž je naprosto nezvyklé, jak ostrý jazyk volí.

Německá kancléřka Angela Merkelová prohlásila, že není možné, aby se některé země tvářily, že uprchlíci nejsou jejich starost. Varovala, že nedostatek solidarity může vést ke kolapsu schengenského prostoru. Podobně se vyjádřil francouzský premiér Manuel Valls.

Ještě před nimi se do postkomunistických zemí nebývale zostra pustil rakouský premiér Werner Faymann. Rakouská ministryně vnitra Johana Miklová-Leitnerová dokonce míní, že nesolidárním zemím na východě EU by měly být seškrtány dotace z Bruselu.

Politici zemí Visegrádské čtyřky reagovali svoláním summitu. Budou na něm chtít nepochybně zkoordinovat svoje postoje před mimořádným summitem EU, přičemž--už vzhledem k náladám veřejnosti ve svých zemích--budou chtít nejspíš ukázat, že se nenechají rostoucím tlakem Západu zviklat, zejména v odmítání uprchlických kvót.

Měli by ale pečlivě zvážit, jak daleko ve své odbojnosti chtějí jít. Míra trpělivosti největších západních zemí v EU s unijním východem totiž začíná povážlivě přetékat.

Mnozí jistě řeknou, že to nakonec nějak „uhrajeme“, i bez větších ústupků. Další usoudí, že i kdybychom nakonec ztratili pár miliard na dotacích nebo zapříčinili kolaps Schengenu, naše postoje v uprchlické krizi za to stojí. Případné povolání české armády k hranicím dokonce může osvěžit vlasteneckého ducha.

Bohužel, pokud by na takové kroky došlo, velmi často se pak dějí další nepředvídatelné věci, mezi nimž ekonomické důsledky uzavření hranic mohou být ještě to nejmenší.  Bude-li naštvanost západní Evropy růst, její politici mohou časem usoudit, že (rovnoprávné) členství evropského východu v EU je luxus, který si západní země v rostoucí krizi nemohou dovolit.

Když naši politici západní Evropě „ukazují svaly“, možná by měli zároveň občanům nastínit, kolik by naši--na EU ekonomicky zcela závislou—zemi různé scénáře částečného rozkladu evropské integrace stály. I bez hlubokých analýz jim lze poradit, že nakonec docela jistě mnohem víc než případné přijetí několika tisíc uprchlíků navíc.

Právo, 2.9.2015