You are here: Home Members redaktor's Home Výsledky senátorských voleb v Georgii jsou historickým milníkem

Výsledky senátorských voleb v Georgii jsou historickým milníkem

Historicky bezprecedentní útok davů na americký Capitol, v němž sídlí Kongres, jenž vyprovokoval prezident Donald Trump, jenž lživě tvrdí, že mu byly ukradeny nedávné prezidentské volby, poněkud zastínil další historickou událost—senátorské volby ve státě Georgia.

Událostí byly už proto, že se v nich rozhodovalo, zda většinu v Senátu bude mít Republikánská strana nebo Demokratická strana. Pokud by republikáni získali alespoň jedno ze dvou senátorských křesel, o něž se soutěžilo, udrželi by si nejtěsnější většinu v Senátu, což by značně komplikovalo nejen plány nově zvoleného prezidenta Joe Bidena na uskutečnění slibovaných reforem, ale i schvalování jednotlivých členů jeho vlády.

Se senátorskými volbami v Georgii se začala pojit velká očekávání, s dopady pro celou Ameriku, už když v nich v listopadu překvapivě nezískali republikánští kandidáti více než 50 procent hlasů, a muselo se tedy konat na začátku ledna druhé kolo. To se zapíše do historie nejen proto, že obě senátorská křesla nakonec získali v této dosavadní republikánské baště po listopadovém vítězství Bidena dva demokraté. Historickým milníkem je i to, kdo tito noví demokratičtí senátoři jsou.

Třiatřicetiletý bývalý novinář Jon Ossoff, který porazil dlouholetého politického matadora Davida Perduea, bude po Joe Bidenovi druhým nejmladším senátorem v historii amerického Kongresu. V Georgii, která byla doposud tradiční baštou bělošské křesťanské Ameriky, je navíc rozchodem s tradicemi i to, že je Ossoff židovského původu. V Kongresu sice už několik židovských politiků zasedá (novým šéfem Senátu se kupříkladu stane dosavadní lídr demokratické menšiny Chuck Schumer, politik židovského původu z New Yorku), ale téměř všichni pocházejí z tradičně „modrých“ severských států.

V politickém a  společenském kontextu jižanského státu Georgia je ale ještě větším historickým průlomem zvolení afroamerického referenda Raphaela Warnocka. Ten porazil podnikatelku Kelly Loefflerovou, kterou republikánský guvernér Brian Kemp jmenoval do senátorského křesla poté, co na svůj post rezignoval ze zdravotních důvodů v prosinci 2019 její předchůdce. Leofflerová a Warnock se tak oba účastnili senátorských voleb poprvé. Jelikož šlo o doplňovací volby, bude se muset Warnock na rozdíl od Ossoffa, který byl zvolen na šest let, snažit obhájit své vítězství už za dva roky.

Zvolení Afroameričana do Senátu v jižanské Georgii je samo o sobě historickým mezníkem. Z jižanských států sice do Senátu bylo v minulosti zvoleno několik afroamerických politiků, ale většinou za Republikánskou stranu, protože afroamerický původ byl v kombinaci s kandidaturou za demokraty v „červených“ státech příliš velkou překážkou. V modrých státech měli afroameričtí politici  kandidující do Senátu za Demokratickou stranu větší šance: jeden z nich, Barrack Obama, reprezentující Illinois, se dokonce stal prezidentem. Kamala Harrisová z Kalifornie je nyní viceprezidentskou USA.

Warnockovo vítězství má ale i další symbolické dimenze. Poté, co v roli pastora prošel několika náboženskými kongregacemi v několika státech, stal se v roce 2005 pastorem Ebenezerovy baptistické kongregace v Atlantě, jejímž pastorem byl kdysi i Martin Luther King, junior. Podobně jako King se Warnock dlouhodobě angažuje v boji za lidská a občanská práva, a nebyla náhoda, že si ho Barrack Obama vybral, aby pronesl benedikci během jeho druhé inaugurace.

 Proč Georgia volila demokraty

Vítězství Bidena, Ossoffa i Warnocka nemusí ještě znamenat, že se tradičně „červený“ stát, jakým Georgie dosud byla, přesouvá trvale do tábora modrých států. Guvernérem státu dál zůstává republikán, a i zákonodárný sbor státu je poměrně pevně v rukou republikánů.

Američtí komentátoři připisují úspěchy demokratů v prezidentských i senátorských volbách v Georgii především politice Donalda Trumpa. Ten mobilizoval svojí antisociální, xenofobně a občas otevřeně rasisticky laděnou politikou, jakož i nepřetržitou sérií politických přešlapů a skandálů, nejen demokraty obecně, ale zejména afroamerickou komunitu.

Do průběhu voleb zasáhl ke smůle republikánských kandidátů i svým umanutým opakování lží, že mu volby byly ukradeny, protože je prý zmanipulovaly ve prospěch Bidena jakési zákulisní síly. Tím pochopitelně demotivoval ty republikánské voliče, kteří uvěřili, že volby budou i tentokrát zmanipulované.

Trump se také pustil v boji o volební výsledky i do přímého souboje s guvernérem, viceguvernérem a státním tajemníkem státu Georgia, které nejrůznějším způsobem hanil, když se nechtěli podvolit jeho nátlaku, aby zpochybnili regulérnost voleb. Naprosto skandální, potenciálně kriminální, byl pak nátlak Trumpa na státního tajemníka Georgie v telefonátu dva dny před volbami, který unikl do médií. Toto mafiánské jednání prezidenta pro změnu zřejmě odradilo od účasti ve volbách řadu tradičních republikánů, kteří nepatří nezbytně k Trumpovým fanouškům.

Oba demokratičtí kandidáti ale nevyhráli jen „zásluhou“ Trumpa. Oba, na rozdíl od svých protikandidátů, akcentovali důležitá témata, která hýbou Amerikou během koronakrize—tedy jak nutnost účinné politiky, která by zastavila epidemii, tak potřebu velkorysé vládní ekonomické pomoci lidem a podnikatelům postiženým krizí.

Loeffrerová si navíc uškodila i podpásovými útoky na afroamerickou komunitu i Warnockovu kazatelskou minulost, jakož i snahou být vzornou žačkou Trumpa. K němu se hlásil i Perdue, kterému vítězství v prvním kole senátních voleb v listopadu zřejmě uniklo i proto, že na volebním shromáždění záměrně komolil první jméno Harrisové, s jasným rasistickým podtextem.

Republikáni i demokraté dlouhodobě vědí, že v afroamerických voličích ve státech s velkou afroamerickou populací, jako je Georgia, se skrývá nemalý potenciál, ale republikáni doposud dokázali s pomocí nejrůznějších rafinovaných strategií účast Afroameričanů, kteří většinově volí demokraty, ve volbách potlačovat, anebo je demotivovat.

Obrovská zásluha na mobilizaci afroamerických voličů patří zejména afroamerické političce a aktivistce Stacey Abramsové. Ta se poté, co neuspěla před dvěma roky těsně v klání o post guvernérky, pustila do organizování a politického vzdělávání afroamerické komunity--s fantastickými výsledky. Nebyla samozřejmě jediná, na afroamerické voliče se zaměřila i celá řada dalších organizací, ale byla nejúspěšnější.

Je možné argumentovat, že Biden nakonec těsně porazil Trumpa právě zásluhou velké volební účasti afroamerické komunity, a stejně tomu bylo s vítězstvími Ossoffa i Warnocka. Posledně jmenovaný dokonce dosáhl ve volebních okrscích, v nichž převažují Afroameričané, lepší výsledky než Biden. Abramsová  a další aktivisté přitom sehráli zásadní roli v tom, že se tito voliči vůbec registrovali, jakož i v přesvědčování, že na jejich hlasech záleží.

Za volebními výsledky v Georgii jsou ale i další faktory, které jsou pro republikány v dlouhodobé perspektivě stejně znepokojivé, jako je aktivizace afroamerické komunity. Georgia je totiž státem, který lze považovat za jakousi laboratoř demografických změn v USA. Nejenže v ní dlouhodobě roste podíl afroamerického obyvatelstva, jakož i Hispánců, ale také raketově rostou velké městské aglomerace, jako je Atlanta a Savannah.

Do těchto a dalších měst, kde se usídlila celá řada technologických firem,  se stěhují mladí profesionálové z celé Ameriky. A podle různých údajů až 80 procent z nich sympatizuje s demokraty, což se také projevilo ve volbách. Kupříkladu ve Fulton County, kam patří i část Atlanty a jejích předměstí, volilo demokratické kandidáty až 90 procent voličů. Tradiční republikánské oblasti na venkově nedokázaly konkurovat.

 Georgia jako varování pro republikány

Výsledky voleb v Georgii jsou tak jasným varováním pro Republikánskou stranu. I v dříve „červené“ Arizoně uspěl Biden kvůli demografickým a kulturním změnám, které probíhají v celé Americe.

Arizonská Maricopa County se svým demografickým složením velmi podobá okolí Atlanty. I tam se stěhují masově mladí profesionálové, i tam sílí univerzitní „průmysl“, i tam roste počet Hispánců a Afroameričanů, kteří se politicky aktivizují.

 Republikáni tedy budou muset hledat novou politickou strategii, zejména nějaký nový jazyk. Trumpova éra byla nejspíš jejich posledním úspěšným pokusem dominovat americké politice s pomocí síly a jazyka rasové i kulturní polarizace.

Ačkoliv útok Trumpových příznivců na Capitol, jakož i 75 miliónů voličů, které dokázal zmobilizovat v prezidentských volbách na svou podporu, zdánlivě naznačují, že „bílá křesťanská Amerika“ ještě není politicky u konce s dechem, realističtější republikáni už vědí, že pokud se bude strana upínat k těmto voličům, bude s demokraty stále častěji prohrávat i ve státech, jako je Georgia, kde dříve měla vítězství takřka jisté ve všech typech voleb.

 Trump Republikánskou ovšem stranu ale značně poškodil a rozštěpil, takže hledat z „demografické pasti“ cestu ven pro ni nebude snadné.

 Deník Referendum, 7.1.2021