Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Vzpomínky na ústavní budoucnost

Vzpomínky na ústavní budoucnost

Je užitečné probrat se občas starými poznámkovými sešity, kupříkladu z léta 1998, kdy jsem se po skončených volbách účastnil po boku prezidenta Václava Havla několika schůzek s předsedou sociální demokracie Milošem Zemanem.

Z poznámek vyplývá, že pokud by Zeman ve funkci prezidenta nyní odmítl jmenovat některé ministry navržené mu premiérem,  odkázal by do říše „idiotských“ zvyklostí i postup, který sám v roce 1998 tvrdě hájil.

Není tajemstvím, že Havel měl v létě 1998 vážné výhrady nejen k opoziční smlouvě, kterou uzavřela ČSSD s občanskými demokraty Václava Klause, ale také ke dvěma ministrům navrženým Zemanem—Václavu Grulichovi coby ministru vnitra a Janu Kavanovi coby ministru zahraničí. V médiích se spekulovalo, že tomu tak bylo kvůli Kavanově údajné spolupráci s StB a Grulichovým údajným minulým stykům s KGB.

Havel ale v rozhovorech se Zemanem takto jednoznačně své výhrady vůči Kavanovi a Grulichovi neformuloval. Namítal jen, že oba tito kandidáti na ministry jsou už kvůli jejich mediálnímu obrazu velmi kontroverzní, navíc existuje riziko, že se po jejich jmenování mohou objevit kompromitující informace, které poškodí jak vládu tak Českou republiku.

Havel výslovně nehrozil personálním vetem obou kandidátů. Zemanovi jen doporučoval, ať jmenování obou zváží. Zeman při jednáních s Havlem tvrdil, že tak učiní, i když upozorňoval, že je pro něj důležité, že Grulich i Kavan mají negativní lustrační osvědčení a čistý trestní rejstřík.

V médiích se ovšem vyjadřoval tak, jako by Havel vetem vážně hrozil. Upozorňoval, že pokud jde o nějaké personální veto, bylo by v rozporu s článkem 68 Ústavy a ta platí pro každého, tedy i pro prezidenta. „Z článku 68 Ústavy jasně vyplývá, že se nemůžeme ptát, kdo se  komu líbí a kdo se komu nelíbí“, řekl tehdy Zeman.  

Havlovi nakonec přinesl seznam ministrů i se jmény Kavan a Grulich bez toho, že by konkrétněji vysvětlil, proč na nich, navzdory jejich kontroverzní minulosti, trvá. Zřejmě chtěl jasně ukázat , kdo je při skládání vlády v našem ústavním systému pánem. Tak si alespoň Zemanův postup vykládal Havel, který byl rozporem mezi Zemanovou jistou vstřícností v soukromých rozhovorech a jeho skutečným postupem nemile překvapen.

Nicméně uznal, že Zemanův postup je v souladu s duchem Ústavy i pravidly parlamentní demokracie. Vládu jmenoval tak, jak mu ji Zeman navrhl.

 Ve světle toho, že Zemanovi přinese svůj seznam ministrů za několik dní předseda ČSSD Bohuslav Sobotka, a že Zeman může mít k některým jménům osobní výhrady, je nepochybně důležité, že při jmenování vlády  v roce 1998 právě Zeman rezolutně  hájil jediný možný výklad Ústavy v tomto bodě. Pomohl tak stvořit i ústavní zvyklost, kterou se neodvážil později porušit ani prezident Klaus. I proto jistě nebude chtít tento výklad Ústavy, k němuž tak výrazně přispěl, nyní ignorovat coby „idiotský“. 

Právo, 31.12.2013